Středisko pro výchovu k lidským právům

Geneze a cíle

Geneze

Středisko pro výchovu k lidským právům bylo zřízeno na tehdy ještě Střední policejní škole MV v Praze jako jeden z výstupů projektu “Zařazení lidských práv, respektu k menšinám a jejich ochrany a profesní etiky do profesní přípravy Policie České republiky a práce české policie” v dubnu roku 2004. Ovšem přípravné práce předcházející tomuto vzniku (zpracování koncepce, analýza potřeb a možností, zajištění podpory, apod.) se odehrály mnohem dříve (přibližně od roku 2002).

Projekt byl realizován ve spolupráci Střední policejní školy MV v Praze pod vedením plk. PaedDr. Ivany Dufkové s Policejní akademií Nizozemí, s Nizozemským Odborem pro policejní mezinárodní spolupráci (NCIPS), s Národním institutem Nizozemí pro výcvik a výběr policistů (LSOP) a s Nizozemským helsinským výborem. Byl schválen Ministerstvem zahraničních věcí Nizozemí a financován z Programu sociální transformace ve střední a východní Evropě (MATRA).

Cílem projektu bylo zdokonalit zařazení lidských práv a profesní etiky do práce Policie ČR prostřednictvím programů v rámci základní odborné přípravy a dalšího profesního vzdělávání a s podporou užití nových znalostí, přístupů a dovedností v každodenní práci policistů.

K možnosti dosažení tohoto cíle přispělo zejména vytvoření institucionálního prostředku – Střediska, jakožto instituce profesní, informační a dokumentační důležitosti s ohledem na výcvik policistů k respektu vůči lidským právům a k profesní etice.

Cíle a poslání

Bezprostředním cílem Střediska je poskytovat obsahovou a metodologickou podporu a příležitosti pro další profesní vzdělávání, v jehož rámci by si příslušníci cílových skupin osvojili takové znalosti a dovednosti, aby mohli řídit svůj pracovní výkon a svá rozhodnutí na profesionální úrovni.

K naplnění tohoto cíle Středisko sbírá, rozšiřuje a propaguje informační a výukové materiály a programy v oblasti lidských práv a profesní etiky a vytváří či se podílí na tvorbě nových informačních materiálů a výukových programů v těchto oblastech se zaměřením na policejní práci včetně manažerské dimenze. Středisko se zaměřuje zejména na praktické otázky policejní práce, jako jsou vztah policie s občany, místní komunitou a minoritami nebo konkrétní etická dilemata policejní praxe a na řešení specifických problémů lidských práv spíše z hlediska každodenní praxe než z čistě právního hlediska.

Vytvářené materiály se zaměřují zejména na aktuální témata lidských práv a profesní etiky a jsou zpracovávány tak, aby doplňovaly stávající materiály a výukové programy a umožňovaly všeobecnou rozpravu ke konkrétním tématům lidských práv a profesní etiky v kontextu profesionálního výkonu policejní práce. Zařazení nově vytvářených výukových materiálů do edukačního procesu je v gesci jednotlivých vzdělávacích pracovišť a odpovědných učitelů a instruktorů.

Konečný cíl Střediska je širším horizontem, vhledem ke kterému jsou konkrétní aktivity realizovány – můžeme ho nazvat dlouhodobým cílem nebo posláním. Tím je změna policejní práce a kultury prostřednictvím výchovy a vzdělávání ve směru k ideálnímu stavu, jenž lze popsat bodově jako stav, kdy:

•    profesní jednání policistů je na výrazně vysoké úrovni,
•    lidská práva jsou jak chráněna, tak i respektována,
•    chování policistů je – ať už směrem k veřejnosti nebo navzájem mezi sebou – v souladu s Etickým             kodexem Policie ČR,
•    existuje masivní důvěra nejen majority, ale i minoritních skupin v policii a její práci.

Jde o ideální stav, kdy je policie celospolečensky respektovaná, plně profesionální a eticky zakotvená instituce.

Pokud má být dosaženo uspokojivé míry přiblížení se ideálu, je nutné, aby proběhly hlubší změny v policejní kultuře i v širší společnosti a aby měli jednotliví policisté jednoznačnou podporu svých nadřízených pro realizaci těchto změn. Proto jsou i cílové skupiny činnosti Střediska širokého záběru.

neviditelny text

Cílové skupiny:

studenti vyšších a středních policejních škol,
studenti školních policejních středisek
učitelé vyšších a středních policejních škol
instruktoři školních policejních středisek
příslušníci Policie ČR
střední a vyšší management Policie ČR
zaměstnanci Ministerstva vnitra a Policie ČR

Činnost Střediska

Obecně

Výměnná stáž mezi ČR a Gruzií – „Rozvoj spolupráce a zlepšení boje proti domácímu násilí“ (zpráva o projektu)

Multimediální výukové programy protikorupčního vzdělávání (informace k projektům a výukovým materiálům)

Protikorupční vzdělávání na policejních školách (zpráva o projektu)

Korupce v příbězích (prezentace výchovně-vzdělávacího materiálu)

Výměnná stáž mezi ČR a Arménií k problematice domácího násilí (zpráva o projektu)

Výměnná stáž mezi ČR a Gruzií – Profesionální policejní práce a ochrana obětí v případech domácího násilí (zpráva o projektu)

Policie mezi kulturami (zpráva o projektu a prezentace výukového materiálu)

Domácí násilí a práce policie (zpráva o projektu a mezinárodním workshopu)

Pilotní kurz profesní etiky pro nižší management PČR (prezentace kurzu)

Realizace metodického kurzu pro učitele Policejní školy v Baku (zpráva)

Policejní přístup k násilí v rodině (zpráva o semináři)

Multimediální výukové programy (prezentace programů)

Práce Policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky (prezentace výukového manuálu)

Multikulturní soužití a Policie ČR (zpráva a školení)

Multikulturní výchova (zpráva o projektu a kurzech)

neviditelny text
Hlavní oblasti činnosti Střediska:

sběr dat, analýza, rozšiřování, koordinace a vytváření informačních materiálů
tvorba výcvikových programů v oblasti lidských práv a profesní etiky pro policisty, vytváření učebních a metodických materiálů
propagace témat lidských práv a profesní etiky a vytvářených materiálů
poskytnutí přístupu k odborné literatuře, předávání informací a zkušeností, včetně zahraničních
vytvoření stálé platformy pro diskusi k otázkám lidských práv, profesní etiky a respektu k právům menšin
zajištění spolupráce s domácími a zahraničními organizacemi, včetně nevládních, které se zaměřují na oblast lidských práv a práci policie
rozšiřování příležitostí pro celoživotní vzdělávání cílových skupin

Všeobecné principy práce Střediska:

propojení mezinárodních a národních zkušeností se zaměřením na místní know-how a zkušenosti
široká spolupráce a navazování nových partnerství
interdisciplinární přístup
kombinace teoretického a praktického přístupu
zaměření na cílové skupiny
Respektování těchto principů zajistí co nejlepší přístup k nejlepším zkušenostem z praxe v mezinárodním i národním měřítku.

Prezentace a šíření:

publikace, letáky, články, webové stránky,
výcvik školitelů, výukové kurzy, semináře, workshopy,
kulaté stoly, setkání, konference.

Chceme, aby Středisko bylo cílovým skupinám blízké. Proto je otevřené návštěvníkům a jeho pracovníci se s jednotlivci či skupinami ochotně setkají i na jiných místech, pokud to bude vhodnější nebo pohodlnější. Středisko usiluje také o to, aby jím publikované materiály byly co nejsrozumitelnější a pořádané akce se vztahovaly k aktuálním tématům. Po skončení kalendářního roku Středisko publikuje výroční zprávu a uveřejňuje ji na těchto stránkách.


Výměnná stáž mezi ČR a Gruzií – „Rozvoj spolupráce a zlepšení boje proti domácímu násilí“ (zpráva o projektu)


Projekt „Rozvoj spolupráce a zlepšení boje proti domácímu násilí“ reagoval na zájem gruzínské strany – nevládní organizace Anti-Violence Network of Georgia – o prohloubení spolupráce a výměnu zkušeností mezi Českou republikou a Gruzií v oblasti domácího násilí.


Projekt ve formě výměnné stáže mezi Gruzií a Českou republikou navázal na obdobný projekt organizovaný v roce 2007 (viz činnost Střediska níže), realizovala jej Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Praze (ČR) ve spolupráci s Anti-Violence Network of Georgia (Gruzie) a finančně jej podpořila nadace Open Society Fund.


První fáze projektu – návštěva gruzínských expertů v ČR – proběhla v termínu 31. října – 6. listopadu 2011. Gruzínská delegace se setkala s řadou českých odborníků, kteří pracují v oblasti boje proti domácímu násilí a ochrany ohrožených osob a nahlížejí tento problém z různých perspektiv (nevládní organizace, soudy, Policie České republiky, policejní školství ad.). Většina setkání se odehrála ve formě krátké úvodní prezentace následované živou diskusí mezi odborníky obou zúčastněných zemí. Mezi hlavní témata těchto setkání patřila následující: model řešení problému domácího násilí v České republice s důrazem na relevantní legislativu a instituční zázemí (především Policie ČR, soudy a intervenční centra), role a zkušenosti Policie ČR v problematice domácího násilí, nástroje pro zvýšení zájmu veřejnosti a představitelů vlády o téma domácí násilí, specifické aspekty ochrany obětí domácího násilí v České republice, možnosti mezi-agenturní spolupráce, práce s násilnými osobami, baby boxy a azylové domy pro ženy s dětmi apod.


Druhá fáze projektu – návštěva českých expertů v Gruzii, Tbilisi – se uskutečnila v termínu 20. – 25. listopadu 2011. Pracovní program probíhal především formou dialogu s gruzínskými partnery ze strany policie i nevládní organizace a prohlídkou jednotlivých pracovišť a zařízení. Součástí programu byl i jednodenní interaktivní seminář českých expertů o problematice domácího násilí pro gruzínské policisty.


Poděkování za zdárnou realizaci projektu patří Nadaci OSF Praha nejen za finanční podporu, nýbrž i za laskavou pomoc při řešení projektově organizačních záležitostí. Za cenný podíl na zajištění programu zahraniční delegace v České republice patří též poděkování Mgr. Petře Vitoušové (Bílý kruh bezpečí), Mgr. Markétě Vitoušové (Bílý kruh bezpečí), týmu Intervenčního centra v Praze, soudci JUDr. Tomáši Durdíkovi, plk. Mgr. Martinu Kotlanovi (ředitel Městského ředitelství Brno PČR), por. Mgr. Bc. Aleně Skoumalové (vedoucí skupiny domácího násilí PČR městského ředitelství Brno) a jejím kolegyním a kolegům, vedení a pracovnicím azylového domu pro ženy a matky s dětmi farní charity v Roudnici nad Labem, zakladateli baby boxů v ČR a předsedovi Občanského sdružení Babybox pro odložené děti – Statim Ludvíku Hessovi, vedoucímu psychologovi Policie ČR plk. Mgr. Vladimíru Voskovi a dalším.




Multimediální výukové programy protikorupčního vzdělávání (informace k projektům a výukovým materiálům)

Stop korupci

Za podpory programu Ministerstva vnitra ČR v oblasti prevence kriminality pro rok 2009 byl realizován další projekt zaměřený na oblast policejního vzdělávání k problematice korupce. V rámci projektu s názvem „Stop korupci“ vytvořili Stálá protikorupční komise Policie ČR, Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Praze a Preventivně informační odbor Policejního prezidia stejnojmenný multimediální výukový materiál, který představuje cyklus pěti motivačních videoklipů k prevenci korupce, jenž je doplněn metodickou příručkou k jeho využití ve výuce.

Aniž by přistupoval ke „školometským“ a manipulativním technikám, působí materiál atraktivní formou a v odborné a didaktické provázanosti výrazně s cílem odradit policisty a policistky od případného korupčního jednání.

Videa programu Stop korupci jsou po formální stránce výrazně inspirovaná žánrem grotesky, a tedy operují především se situační komikou a svérázným způsobem vytěžují potenciál abstrakce, nadsázky a v našem případě i satiry.

Ve spojitosti s metodickou příručkou materiál zdůrazňuje nejen trestně právní postih korupčního jednání, ale i negativní dopady korupčního „angažmá“ v dalších, neprávních oblastech (sociální a psychologické), tematizuje a rozpracovává i řadu dalších charakteristik a témat spjatých s korupčními situacemi a zároveň nabízí jakousi kuchařku možných „receptů“ na využití programu ve výuce.

Jak na korupci

Projekt „Jak na korupci“ byl realizován Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Praze ve spolupráci s Odborem bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR, Úřadem vnitřní kontroly Policejního prezidia ad. v rámci programu Ministerstva vnitra ČR v oblasti prevence kriminality pro rok 2010.

Výstupem projektu je stejnojmenný multimediální výukový materiál sestávající z videoprogramu a metodické příručky k jeho využití. Jeho primárním zaměřením je naučit studující-policisty identifikovat eticky a korupčně problematické situace služební praxe, analyzovat je a flexibilně a především adekvátně na danou situaci reagovat.

Videoprogram obsahuje osm základních video-příběhů zobrazujících eticky a korupčně problematické situace v praxi příslušníků Policie ČR. Jednotlivé video-příběhy jsou přerušeny v situaci reálné či potencionální korupční výzvy a následovány oddělenými videi se zobrazením dvou až tří možností postupu policistů na místě. Tato základní nabídka je doplněna bonusovou částí se třemi krátkými videi, v nichž jsou příslušnými odborníky shrnuty vybrané informace k tématům kriminologického významu zajištěných bankovek, role policisty u soudu či seznámení se záznamovým zařízením ve služebním vozidle.

Metodický rámec příručky poskytuje vedle didaktických pokynů a návrhů k využití videoprogramu i odborné pasáže, vedle právních kvalifikací jednání aktérů situací i témata jako etika mimo službu, přijímání darů, policejní provokace, manipulativní techniky ve službách korupce, whistleblowing ad.


Protikorupční vzdělávání na policejních školách

Středisko pro výchovu k lidským právům VPŠ a SPŠ MV v Praze realizovalo v roce 2009 projekt zaměřený na prevenci korupčního jednání příslušníků Policie ČR. Projekt s názvem „Protikorupční vzdělávání na policejních školách“ byl podpořen v rámci programu MV v oblasti prevence kriminality 2009 a jeho klíčovým partnerem byla Transparency International – Česká republika, o.p.s. (dále jen TI). Dalšími spolupracujícími subjekty byly ostatní vyšší a střední policejní školy.


V první fázi projektu byla vytvořena vstupní analýza k problematice vzdělávání proti korupci na policejních školách. Analýza byla provedena s pomocí dotazníkového šetření na jednotlivých vyšších a středních policejních školách a rozhovorů s příslušnými vyučujícími. Na jejím základě byl navržen modul pro seminář k prevenci korupce pro studující základní odborné přípravy (dále jen ZOP).


Ve druhé fázi projektu proběhlo 5 jednodenních seminářů pro studující ZOP lektorovaných TI, po jednom na každé z vyšších a středních policejních škol, a 1 seminář pro učitele a instruktory policejních škol a školních policejních středisek. Celkem bylo proškoleno 109 studujících ZOP a 13 učitelů a instruktorů. Obdržená ústní i písemná odezva ze strany zúčastněných studujících ZOP ve vztahu k jednotlivým seminářům byla jednoznačně kladná.


Ve třetí fázi zpracovala TI pro realizátora projektu na základě zpětné vazby od studujících ZOP i vyučujících a na základě zkušeností z realizovaných seminářů závěrečnou zprávu včetně následujících doporučení pro další zacházení s tématem korupce v policejním vzdělávání:

  • 1.Prodloužit Základní odbornou přípravu.
  • 2.Zvýšit časovou dotaci na problematiku korupce.
  • 3.Vypracovat standardizované studijní pomůcky a studijní texty.
  • 4.Věnovat dostatečnou péči formování osobnosti policisty a vědomí a hrdosti příslušnosti k policejnímu sboru.
  • 5.Dále propojovat výchovně vzdělávací působení na policejních školách během ZOP s přípravou na školních policejních střediscích.
  • 6.Ukázat studujícím vazbu mezi podlehnutím korupční nabídce a drobným zneužíváním pravomoci či využíváním drobných výhod.
  • 7.Věnovat ve výuce pozornost psychologickým aspektům policejní práce a života policejního týmu; zabývat se pozitivními i negativními aspekty policejní subkultury.
  • 8.Provést obdobný průzkum školení v prevenci korupce v činnosti školních policejních středisek.
  • 9.Zařadit problematiku korupce do specializačních kurzů pro vedoucí místních/obvodních oddělení a do dalších specializačních kurzů.


Jednotlivá doporučení jsou ve zprávě rozvedena. VPŠ a SPŠ MV v Praze a TI zaslaly zprávu na vědomí a k případnému využití funkcionářům s rozhodovacími pravomocemi v dané věci. Zpráva v plném znění byla vyvěšena na intranetovém webu školy (Středisko pro výchovu k lidským právům, publikace).



Korupce v příbězích

Středisko pro výchovu k lidským právům VPŠ a SPŠ MV v Praze realizovalo ve spolupráci s OVK PP ČR a dalších subjektů v rámci programu MV v oblasti prevence kriminality pro rok 2008 projekt nazvaný Korupce v příbězích.


Projekt byl zaměřen na tvorbu pilotní série 3 krátkých ilustrovaných brožur s různými příběhy složenými z epizod z policejní praxe příslušníků služby pořádkové policie a služby dopravní policie PČR na téma korupce v policejní práci. Brožury jsou inspirovány formátem známým pod anglickým názvem gamebook (hra-kniha), kdy čtenář sám svou volbou v uzlových momentech textu rozhoduje o pokračování děje v rámci několika dějových linií přítomných v publikaci. Klíčové volby jsou doprovázeny komentáři poskytujícími informaci právního charakteru, mravní apel nebo poznámku k psychosociálním souvislostem.


Cílem takto zpracovaných publikací je atraktivní a hravou formou zvýšit vědomí osobní zodpovědnosti příslušníků Policie ČR za svá rozhodnutí, zvýšit jejich senzibilitu ke korupčním výzvám, upozornit na rizika a možná řešení problematických situací a situačně uvést legislativu k tématu. Jelikož zde korupce není pojata jako problém primárně právní, nýbrž především jako problém volby mravního charakteru, ilustruje text korupci nikoli jen jako učební látku, nýbrž jako proces životní a profesní zkušenosti.


1. gamebook vychází z prostředí služby pořádkové policie a je zaměřen na situace, u kterých nelze říci, že by byly veskrze korupčního charakteru. Jde o situace a výzvy takového druhu, které mohou za určitých okolností být určitou předehrou ke korupci a za jiných okolností naprosto nevinnými drobnostmi, jejichž přijetí by v některých případech mohlo být dokonce i žádoucí. Gamebook proto nese podtitul „Šedá zóna drobností“ a jakkoli proto může mít někdo pocit, že tu „vlastně o nic moc nejde“, jde tu o hodně: o základní etické nastavení přístupu k policejní službě, o soudnost při posuzování rizika potenciálně korupční situace, a to zejména na té nejnenápadnější úrovni.


2. gamebook vychází z prostředí služby pořádkové policie a je zaměřen zejména na situace tvrdě korupčního charakteru – proto nese výmluvný podtitul „Korupce“. Autorovi se zde podařilo velice dovedně demonstrovat celý vývoj korupčního jednání, onu spirálu od původní jednotlivé výzvy až ke stavu, kdy ze spletité zavázanosti nelze vystoupit bez vážných konsekvencí negativního charakteru.


3. gamebook vychází z prostředí služby dopravní policie a zahrnuje situace jak tvrdě korupčního rázu, tak charakteru drobností, laskavostí nebo různého chápání kolegiality a vztahu podřízený-nadřízený v souvislosti s korupční výzvou. Tento gamebook nese podtitul „Stalo se“ jako připomínku faktu, že jde o situace reálné, které vycházejí z autorovy profesní zkušenosti.


Gamebooky byly prezentovány v lednu 2009 na zasedání stálé protikorupční komise Policie ČR v Solenicích a po zavedení korektur distribuovány na vyšší a střední policejní školy i školní policejní střediska a rozeslány na krajská ředitelství policie k další distribuci na obvodní a místní oddělení Policie ČR a na základní útvary služby dopravní policie. Nyní je již jen na čtenářích/hráčích, aby materiál zhodnotili – sami pro sebe i ve zpětné vazbě projektovému týmu.


Výměnná stáž mezi ČR a Arménií k problematice domácího násilí

V rámci projektu „Posílení kompetencí Centra pro ženská práva: Legislativa k domácímu násilí“ byla v červnu a červenci 2008 uskutečněna výměnná stáž expertů z Arménie, VPŠ a SPŠ MV v Praze a zástupců Bílého kruhu bezpečí.

Přípravná fáze projektu byla soustředěna do třech základních kroků: sestavení expertních skupin, program obou studijních pobytů, a vlastní organizace setkání. Za arménskou stranu se projektu v ČR zúčastnilo 8 expertů z vládního i nevládního sektoru – z WRC, z Policie Arménie, z MPSV a zástupce soudu. Program byl v ČR sestaven a zajištěn tak, aby pokryl veškeré požadavky arménské strany v oblasti problematiky domácího násilí a ochrany obětí.

Během svého pobytu v ČR se arménští odborníci setkali s poslancem Ing. Janem Kasalem, který se zasloužil o prosazení legislativy k domácímu násilí do Parlamentu, dále se zástupci MPSV a MŠMT, Ministerstva zdravotnictví, managementem VPŠ a SPŠ MV v Praze, se zástupcem ředitele Policie Brno, s vedoucí specielního oddělení zabývající se DN v regionu Brno, se soudcem, se zástupci Městské policie v Praze, s forenzním lékařem, s prezidentkou významné nevládní organizace pro oběti DN a jejich ochranu – Bílý kruh bezpečí, s ředitelkou koordinačního azylového centra pro ženu a dítě, oběti domácího násilí a týrané osoby a s pracovníky Intervenčního centra.

Setkání byla organizována v Praze a v Brně. Jejich cílem bylo poskytnout informace o legislativě DN v ČR, o jejích slabinách a možných řešeních, diskuse o praktických zkušenostech a obětech DN. Snahou bylo samozřejmě předat určité znalosti a možnost podělit se o zážitky, jakož i načrtnout další spolupráci při řešení dané problematiky.

Z některých jednání vyvstala zajímavá diskuse, z některých si arménská strana odnášela materiály k dalšímu prostudování a využití. Naprosto všude se ale setkala s názorem, že je nezbytné spolupracovat s policií, soudy, lékaři, učiteli, sociálními pracovníky, s médii a veřejností a v neposlední řadě s organizacemi a jednotlivci, kteří aktivity směřující proti domácímu násilí podporují.

Arménští odborníci byli seznámeni s modelem SARA, který je alfou a omegou k řešení DN a s Pokynem prezidenta Policie.

Studijní pobyt 5-ti členné expertní skupiny z České republiky v Arménii skládající se ze zástupců Vyšší policejní školy a Střední policejní školy v Praze a zástupců nevládní organizace Bílý kruh bezpečí v čele s jeho prezidentkou navázal na pobyt zástupců WRC, Ministerstva vnitra a Policie Arménie, Ministerstva práce a sociálních věcí Arménie a arménské justice v České republice v červnu 2008 a byl zaměřen na vzájemnou výměnu informací o problematice domácího násilí se zaměřením na práci policie, její výcvik a vzdělávání, tvorbu právního rámce, zvyšování společenského povědomí s přihlédnutím k tradicím, možnostem a dlouhodobým zkušenostem s projevy domácího násilí a na základě toho k vytváření sítě interdisciplinární spolupráce státních, společenských a neziskových organizací.

Závěr

Projekt „Posílení kompetencí Centra pro ženská práva: Legislativa k domácímu násilí“, jakož i projekt „Profesionální policejní práce a ochrana obětí v případech domácího násilí“ by nemohl být uskutečněn bez spolupráce a nezištné pomoci mnoha lidí a institucí.

Naše poděkování patří Nadaci OSF Praha nejen za finanční podporu, nýbrž i za laskavou pomoc při řešení projektově organizačních záležitostí.

Poděkování patří také:

poslanci Ing. Janu Kasalovi, Mgr. Petře Vitoušové (Bílý kruh bezpečí), Mgr. Markétě Vitoušové (Bílý kruh bezpečí), Mgr. Jindřišce Krpálkové (projekt Magdala ADCH Praha), týmu Intervenčního centra v Praze, Mgr. Ing. Ivaně Spoustové (proFem, Gender Studies, Intervenční centrum Praha), soudci JUDr. Tomáši Durdíkovi, forenznímu lékaři prof. MUDr. Přemyslu Strejcovi, DrSc., PhDr. Alici Holečkové (Drop In), plk. JUDr. Jaroslavu Vaňkovi (PČR správa Jihomoravského kraje), plk. Mgr. Martinu Kotlanovi (PČR městské ředitelství Brno), npor. Mgr. Bc. Aleně Sedláčkové (skupina domácího násilí PČR městského ředitelství Brno) a jejím kolegyním a kolegům, mjr. Mgr. Vladimíru Vedrovi (PČR správa Jihomoravského kraje), Městské policii hl. m. Prahy, MUDr. Ivě Truellové (MZ ČR), Ing. Petru Špirhanzlovi (MŠMT ČR), Mgr. Kláře Laurenčíkové (MPSV ČR) a dalším.


Výměnná stáž mezi ČR a Gruzií – Profesionální policejní práce a ochrana obětí v případech domácího násilí

Projekt „Profesionální policejní práce a ochrana obětí v případech domácího násilí” reagoval na zájem gruzínské strany – nevládní organizace AVNG – o prohloubení spolupráce a výměnu zkušeností mezi ČR a Gruzií v oblasti domácího násilí.

Tento zájem vznikl během předchozího projektu VPŠ a SPŠ MV v Praze “Zlepšení policejní intervence v případech domácího násilí“ realizovaného v podobě mezinárodního workshopu v rámci programu East-East Programme nadace Open Society Fund (OSF) ve spolupráci s nevládními organizacemi a zahraničními experty ze střední a východní Evropy v říjnu roku 2006.

Projekt „Profesionální policejní práce a ochrana obětí v případech domácího násilí” byl konkrétním navázáním na tento workshop, a to na bilaterální úrovni. Finančně jej opět podpořila nadace OSF a realizovala jej VPŠ a SPŠ MV v Praze (ČR) ve spolupráci s AVNG (Gruzie).

Vzhledem k tomu, že se postoj k problému domácího násilí v obou zemích posunul směrem k vyšší vnímavosti a přehodnocení vážnosti problému a že obě země v nedávné době přijaly legislativní změny upravující domácí násilí (v Gruzii je obdobný zákon platný již od června 2006) s dopadem přesahujícím policejní práci, jevilo se nanejvýš užitečným uskutečnit setkání odborníků v oblasti domácího násilí, kteří by si vyměnili zkušenosti a diskutovali o možných zlepšeních stávající situace v oblasti boje proti domácímu násilí a ochrany obětí.

Pro tento kontext bylo dohodnuto jako nejvhodnější realizovat projekt ve formě výměnné stáže mezi Gruzií a Českou republikou.

První fáze projektu – návštěva gruzínských expertů v ČR – proběhla v termínu 8.–13. července 2007. Gruzínská delegace se setkala s řadou českých odborníků, kteří pracují v oblasti boje proti domácímu násilí a ochrany jeho obětí a nahlížejí tento problém z různých perspektiv (nevládní organizace, soudy, Policie České republiky, policejní školství, ad.). Většina setkání se odehrála ve formě krátké úvodní prezentace následované živou diskusí mezi odborníky obou zúčastněných zemí. Mezi hlavní témata těchto setkání patřila následující: nástroje pro zvýšení zájmu veřejnosti a představitelů vlády o téma domácí násilí, model řešení problému domácího násilí v České republice, specifické aspekty boje proti domácímu násilí v obou zemích s důrazem na situaci v České republice, specifické aspekty ochrany obětí domácího násilí v obou zemích s důrazem na situaci v České republice, “SARA DN” – model hodnocení rizik v případech domácího násilí v České republice, možnosti zlepšení policejní práce v případech domácího násilí – výhody a nevýhody různých modelů, důležitost a možnosti interdisciplinární spolupráce (policie, nevládní sektor, sociální služby, apod.), nejúčinnější metody výcviku policistů ve vztahu k domácímu násilí a možnosti další spolupráce.

Druhá fáze projektu – návštěva českých expertů v Gruzii, Tbilisi – se uskutečnila v termínu 28. října – 3. listopadu 2007. Pracovní pobyt probíhal především formou dialogu s gruzínskými partnery ze strany policie i nevládní organizace a prohlídkou jednotlivých pracovišť a zařízení. Součástí programu byl i jednodenní interaktivní seminář českých expertů o problematice domácího násilí pro gruzínské policisty.

Projekt byl oběma stranami vyhodnocen jako velice přínosný. Čeští experti se s gruzínskými partnery podělili o know-how v oblastech propagace tématu boje proti domácímu násilí u veřejnosti a metod aktivizace vládních představitelů ve směru k realizaci nezbytných legislativních i dalších změn vztahujících se k domácímu násilí, v oblasti fund-risingu pro nevládní organizace nebo v oblasti nastartování a realizace interdisciplinární spolupráce při řešení problematiky domácího násilí. Gruzínští experti se také seznámili s českou legislativní úpravou, se zkušenostmi Policie ČR s bojem proti domácímu násilí a s obsahem a metodami výuky této problematiky v policejním školství. Od české strany obdrželi řadu informačních materiálů včetně webových odkazů na stránky věnované problematice domácího násilí a kontakt na tvůrce modelu hodnocení rizik domácího násilí SARA DN. Rovněž bylo českými experty proškoleno 23 policistů hlídkové i pořádkové služby gruzínské policie.


Policie mezi kulturami

Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra v Praze (dále jen VPŠ a SPŠ MV v Praze) již vytvořila a dále distribuovala českou verzi řady výukových kompletů pro potřeby profesního vzdělávání policistů v demokratické společnosti zpracovaných původně COLPI (Institutional and Legal Policy Institute) tak, aby mohly být využívány v rámci výuky na policejních školách a v rámci dalšího profesního vzdělávání i na školních policejních střediscích v České republice.

Svoje zkušenosti v této oblasti využila při realizaci projektu „Multikulturní výchova“ realizovaného v souladu s Plánem integrační politiky v rámci programu Integrace cizinců. Tento projekt se stal prvním, v jehož rámci VPŠ a SPŠ MV v Praze ve spolupráci s odbornými poradci a recenzenty zpracovala zcela nový výukový komplet se specifickým zaměřením na podmínky policejní práce (v tomto případě se zaměřením na policejní práci v multikulturním prostředí) v České republice.

Cílem projektu bylo zabezpečit vhodné podmínky pro realizaci Rámcového vzdělávacího programu v oblasti problematiky soužití rozdílných kultur a v konečném důsledku napomoci k nalezení přijatelné formy vzájemného soužití s minoritní skupinou cizinců a přispět tak k jejich integraci do majoritní společnosti. Program je přitom orientován na profesně etické a rovné jednání policistů v kontaktu se zástupci menšin a cizinci a na práci s předsudky policistů.

K zajištění tohoto cíle byl vytvořen výukový modul určený k širšímu uplatnění v rámci rezortního (MV) vzdělávání, zejména pro základní odbornou přípravu policistů, ale i pro policisty ve výkonu služby a zaměstnance PČR a MV v rámci celoživotního vzdělávání.

Tento modul pod názvem „Policie mezi kulturami“ sestává z multimediálního interaktivního výukového programu (ve formě CD-ROMu) a ze stejnojmenného doprovodného a doplňujícího výukového manuálu pro studenty a manuálu pro učitele.

Multimediální CD-ROM sestává z kombinací videosekvencí, komentářů, textů a animací. Zejména animace a videosekvence zvyšují názornost komentářových vstupů a programu jako celku a konkrétní, atraktivní a dynamickou formou zpracování vycházejí vstříc současnému trendu v oblasti vzdělávání.

Videosekvence zahrnují modelové situace a rozhovory s příslušníky minorit a s cizinci. Jejich cílem je tříbení postojů a názorů studentů, vytváření východisek a rámcových situací pro následné aktivity typu „role-playing“, diskuze a analýzy a tím i k rozšiřování komunikačních a empatických schopností studentů a jejich dovedností správně reagovat v situacích pro danou problematiku specifických.

Celý program se skládá ze tří tématických částí – Úvod (uvedení do problematiky multikulturního prostředí a interkulturních vztahů), Psychologický rámec (komunikační bariéry a předsudky) a Práce policie v multikulturním prostředí (postupy řešení konfliktů a modelové situace). Rozdělením programu do dvou CD byla zachována vysoká kvalita zobrazovaných materiálů.

Výukový program „Policie mezi kulturami“ je doplněn dvěma tištěnými manuály – manuálem pro studenty a manuálem pro učitele.

Manuál pro studenty představuje upravenou a informačně rozšířenou textovou verzi multimediálního CD-ROMu. Tato diverzifikace materiálu ve formě tištěné publikace rozšiřuje jeho možnou působnost i mimo výuku (např. na pracoviště s nedostatečným technickým zázemím) a vyhoví se i těm, kdo stále ještě preferují „tradiční“ tištěné publikace před moderními multimediálními produkty.

Dále tento manuál a) informačně substituuje a především doplňuje výukový CD-ROM a představuje tak širší informační podklad pro práci lektora a b) usnadňuje druhou fázi seznamování se s danou problematikou těm, u kterých tématika multikulturní společnosti prezentovaná prostřednictvím CD-ROMu vyvolá zájem o další studium. Jednotlivé kapitoly manuálu jsou opatřeny tipy a návrhy na cvičení a přímo do textu je zařazena řada otázek pro studenty.

Manuál pro učitele představuje celý výukový program, seznamuje se strukturou a použitím CD-ROMu a manuálu pro studenty, uvádí vyhodnocení a odpovědi na ty aktivity manuálu pro studenty, které nejsou zodpovězeny v rámci jeho textu, a navrhuje konkrétní metodická propojení CD-ROMu s manuálem pro studenty v aktuální výuce.

Výukový modul byl představen na prezentačně-metodologickém pracovním setkání učitelů policejních škol a instruktorů školních policejních středisek 17. 10. 2007 v Brně v rámci dvoudenního semináře organizovaného OVSPŠ MV na téma antidiskriminačního vzdělávání a multikulturní výchovy.

Všech 22 respondentů dotazníkového šetření provedeného na závěr semináře považuje materiál Policie mezi kulturami – ať již ve větší nebo menší míře – za použitelný ve výuce a do vlastní výuky jej plánuje zařadit.

Autorský tým se bude při zpracovávání dalších výukových materiálů rozličných témat nadále orientovat na řadu těch metodických, formálních a technických prvků, které byly účastníky semináře na prezentovaném materiálu vyzdvihovány jako klady. Opodstatněné připomínky, které spadaly do kategorie záporů prezentovaného materiálu, pak budou při tvorbě dalších výukových programů reflektovány v souladu s okřídleným příslovím „chybami se člověk učí“.


Mezinárodní workshop – Domácí násilí a práce policie

Projekt “Enhancing Police Intervention in Domestic Violence Cases” financovaný v rámci East-East Programme, OSF reagoval na zvýšený zájem odborné i širší veřejnosti, představitelů státních i nevládních organizací v zemích střední a východní Evropy o téma domácího násilí.

V souvislosti se změnou postoje k problému domácího násilí v jednotlivých evropských zemích a k připravovaným nebo již zavedeným změnám (nejen) v práci policejních sborů v těchto zemích se jevilo jako nanejvýš užitečné uskutečnit v tomto období setkání odborníků v dané oblasti.

Tento projekt takové setkání realizoval ve formě mezinárodního workshopu, interaktivního, diskusně založeného pracovního setkání odborníků z řad nevládních organizací, policejních sborů (včetně policejních vzdělávacích institucí) a ministerstev vnitra jednotlivých zemí. Tím byl vytvořen prostor pro sdílení zkušeností v úsilí o změnu postojů policistů ale i širší veřejnosti k domácímu násilí (směrem od „soukromý problém“ k „veřejný problém“), k prezentaci a srovnání různých přístupů k problému v oblasti prevence i represe, k inspiraci pro zefektivnění policejního výcviku, další spolupráci apod.

Workshop se konal ve dnech 23. – 27. října 2006 na Střední policejní škole MV v Praze. Zúčastnilo se ho 25 zástupců policie a spolupracujících nevládních organizací z Arménie, České republiky, Gruzie, Maďarska, Makedonie, Moldávie, Mongolska, Polska, Slovenské republiky a Ukrajiny.

Dva lektoři byli vybráni z význačných českých nevládních organizací zabývajících se zejména oběťmi domácího násilí (Bílý kruh bezpečí, proFem), další lektor byl zástupcem Policie České republiky a poslední lektor zastupoval českou justici.

Naprostá většina témat byla probírána formou diskuse mezi účastníky navzájem a účastníky a lektory, řada témat byla doplněna případovými studiemi, modelovou situací nebo promítnutím videozáznamu.

Hlavní body programu:

výměna zkušeností a diskuse o nejlepší praxi,
specifika v situaci boje proti domácímu násilí v jednotlivých zemích,
informace o modelech boje proti domácímu násilí ve vybraných zemích Evropy (např. v Nizozemí a ve Velké Británii) a v USA,
model boje proti domácímu násilí vytvořený v České republice,
„SARA DN“ – model hodnocení rizik,
nejnovější informace o problému domácího násilí,
téma slídění (stalking),
diskuse o možnostech zlepšení policejní práce v případech domácího násilí,
důležitost a možnosti interdisciplinární spolupráce (policie, nevládní organizace, sociální služby apod.),
nejefektivnější metody policejního výcviku ve vztahu k domácímu násilí,
preventivní opatření zaměřená na omezení výskytu domácího násilí,
možnosti další spolupráce.

V závěru setkání obdržel každý účastník certifikát a CD obsahující poskytnuté příspěvky, zprávy o stavu domácího násilí v jednotlivých zemích, prezentace prostředků a metod boje proti domácímu násilí v jednotlivých zemích, pracovní materiály použité v průběhu workshopu, prezentace lektorů, program, seznam účastníků s kontaktními adresami a společné fotografie.

Z průběžných diskusí a závěrečných komentářů vyplynulo několik doporučení vztahujících se k tématu boje proti domácímu násilí zejména s ohledem na práci policie:

uspořádat další setkání s obdobným zaměřením
uspořádat obdobný seminář zaměřený na problematiku ochrany práv dětí a seniorů
zvýšit intenzitu průběžného výcviku policistů v jednotlivých zemích, a to v nejširším měřítku a s využitím zahraničních zkušeností
při výcviku policistů využívat konkrétní případy domácího násilí (případové studie, videa) a působit tím proti případnému podcenění vážnosti domácího násilí (proti vnímání domácího násilí jako „soukromého problému“)
využívat zahraničních zkušeností i v oblasti metodologie výcviku; podporovat výměnu zkušeností v této oblasti
pokračovat v navázané spolupráci
uskutečnit výměnné studijní pobyty a školení (návrhy představitelů Gruzie a Arménie)

V rámci závěrečného hodnocení účastníci vyjádřili celkovou spokojenost s průběhem i obsahem akce, většina ji považovala za dostatečně praktickou a zároveň vysoce informativní. Zástupci vzdělávacích institucí také nalezli inspiraci pro vlastní výuku a výcvik v tématu domácího násilí.


Pilotní kurz profesní etiky pro nižší management PČR (6. 3. – 8. 3. 2006)

Popis kurzu

Kurz profesní etiky pro nižší (střední) management PČR je vzdělávacím programem, který byl realizován v souladu se Střednědobou koncepcí resortní politiky MV. Byl vytvořen na základě výstupů a závěrů jednání pracovních skupin projektu „Zařazení lidských práv, respektu k menšinám a jejich ochrany a profesní etiky do profesní přípravy Policie České republiky a práce české policie“.

Kurz je zaměřen především prakticky, s minimálním rozsahem teorie. Pojetí výuky je vysoce interaktivní, což se odráží ve výběru hlavních metod kurzu. Těmi jsou zejména modelové situace, brainstorming, zážitkové učení a diskuse jako prostředek implementace Etického kodexu Policie ČR.

Pilotní běh kurzu se uskutečnil v době od 6.3. do 8.3. 2006 ve Střední policejní škole MV v Praze. Zúčastnilo se ho 15 vedoucích místních oddělení Policie ČR Správy hl. města Prahy, zástupce Týmu podpory kvality Správy hl.m.Prahy a jako host zástupce Policejní Akademie ČR. Lektorský tým byl složen z šesti učitelů středních policejních škol a instruktorů školních policejních středisek.

Program kurzu sestával z řady aktivit interaktivního charakteru doplněných několika teoretickými vstupy. Aktivity pokrývaly témata „perspektiva občana“, „prevence závadového jednání“, „umění odmítnout“, „umění dát a přijmout pochvalu“, „umění kritiky a hledání řešení“, „poskytování zpětné vazby“, „jednostranná a oboustranná komunikace“, „jednání s médii“, „řešení etických dilemat“ a „vlastnosti ideálního šéfa“.

Účastníci pracovali obvykle ve skupinách a k požadovaným výsledkům dospěli vlastním úsilím, vzájemnou výměnou zkušeností a diskusí.

Závěrečné hodnocení

Závěrečné zhodnocení proběhlo jednak formou ústních komentářů, jednak formou písemného dotazníku. Kurz byl celkově (viz tabulka pod textem) i v jednotlivých aspektech hodnocen vysoce nad průměrem, účastníci oceňovali výbornou atmosféru kurzu, vyjadřovali spokojenost nad jeho obsahem i průběhem, přínos pro jejich pracovní i osobní život a mimo jiné vyjádřili podporu jeho pravidelnějšímu opakování.

Vsoučasné době pracujeme na vytvoření obdobného výukového programu, tentokrát určeného primárně pro střední management PČR.

Hodnocení obsahu kurzu

škála pro hodnocení 1 – 5; 1 – velmi spokojen, 2 – spíše spokojen, 3 – tak napůl, ani spokojen, ani nespokojen, 4 – spíše nespokojen, 5 – velmi nespokojen (údaje v %)

Název cvičení 1 2 3 4 5
Pět tvrzení 25 50 25
Umění odmítnout 56 37,5 6,5
Umění přijmout pochvalu/ocenění 44 44 12
Umění kritiky 37,5 62,5
Jednostranná vs. oboustranná komunikace 37,5 56 6,5
Tisková konference 81 19
Etická dilemata 60 33 7
Ideální šéf 67 33

Hodnocení organizačního zajištění kurzu

škála pro hodnocení 5 – 1; 5 – velmi spokojen, 4 – spíše spokojen, 3 – tak napůl, ani spokojen, ani nespokojen, 2 – spíše nespokojen, 1 – velmi nespokojen (údaje v %)

Organizační zajištění kurzu 5 4 3 2 1
81 19

Celkové hodnocení kurzu – odpověď na otázku: „Jak hodnotíte kurz celkově?“

velmi kladně, teprve druhý kurz, který byl pro mě přínosem
byl jsem překvapen a velmi spokojen po všech stránkách, velmi dobře hodnotím projev a vystupování lektorů
velmi dobře připraveno, pojal jsem jako duševní hygienu
je potřeba začít s takovýmto školením u vedoucích pracovníků, kurz by mohl být i týdenní
velmi dobře, neboť se probírala témata z policejní praxe, výborná atmosféra
jako přínosný, jednotlivá témata by mohla být náplní samostatných kurzů
nemělo by se jednat o jednorázovou akci, ale mělo by být zařazeno periodicky pro manažery na všech úrovních řízení

Realizace metodického kurzu pro učitele Policejní školy v Baku

Ve dnech 17. 11. – 9. 12. 2005 proběhl metodický kurz pro učitele Policejní školy v Baku. Jeho realizace byla výsledkem předchozího jednání delegace kanceláře Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, zástupců české strany a představitelů ázerbajdžánské Policejní školy pro výcvik rekrutů.

Kurz probíhal střídavě ve středních policejních školách MV v Praze a Brně a školním policejním středisku v Domažlicích, záštitu nad ním převzal odbor vzdělávání a správy policejního školství MV a skupina vzdělávání, služební přípravy a sportu Policejního prezidia. Cílem akce bylo seznámit deset jejích účastníků, kteří ve složitých podmínkách zajišťují výchovu a výcvik ázerbajdžánských policistů, s profesní přípravou realizovanou v rámci Policie ČR.

Pracovním jazykem byla ruština. Učitelé z Baku od svých českých kolegů obdrželi podkladové materiály přeložené do ruštiny a získali i kopie vybraných výukových videoprogramů, které jsou využívány na tuzemských policejních školách.

Kromě samotné vzdělávací části byl pro zahraniční pedagogy zajištěn i doprovodný program. Nemohla chybět prohlídka Prahy, se zájmem se setkaly i prohlídky Brna a Domažlic, stejně jako pracovní návštěva pohraničního přechodu Hřensko.

Účastníci kurzu se seznamovali s teoretickou částí profesní přípravy vyučujících i s praktickým nácvikem jednotlivých metod a dovedností. Dostalo se jim podrobných informací o systému základní odborné přípravy policistů v České republice.

V závěru kurzu si všichni jeho účastníci ověřili míru získaných znalostí a dovedností. Všichni úspěšně zpracovali přípravu a předvedli samotnou realizaci vyučovací hodiny na téma, které si sami vybrali podle svého profesního zaměření. Při vyhodnocování těchto příprav se plně projevila snaha pedagogů z Baku o moderní pojetí cílů přípravy policistů. Absolventi kurzu docenili nutnost proměny v chápání role učitele a studenta, kdy nejde o vztah toho kdo ví a vykládá a toho kdo neví a pasivně poslouchá. Učitelé z Ázerbajdžánu se shodli na potřebě vytvářet v rámci výuky prostor pro vyjadřování názorů a pro kladení otázek ze strany studentů. U absolventů kurzu se však projevil i další prostor pro možné zlepšení profesních schopností. Můžeme konstatovat, že v oblasti využívání motivace studentů a v oblasti komunikace s nimi (zejména formou diskuse) mají ázerbajdžánští učitelé ještě nemalé rezervy.

Absolventi kurzu oceňovali jeho vysokou úroveň i velmi dobrou atmosféru a přátelské vztahy mezi lektory a účastníky. Hovořili o jeho značném přínosu, kdy získali mnoho cenných poznatků. Vyjádřili přesvědčení, že získané znalosti a dovednosti mohou využít ve vlastní práci. Celkovou organizaci kurzu hodnotili jako velmi dobrou a netajili se svou spokojeností s úrovní ubytování a stravovacích služeb. Zároveň potvrdili, že je pro ně k modernizaci a ke zefektivnění systému profesní přípravy policistů na Policejní škole v Baku nezbytná další spolupráce a pomoc od českých kolegů.

Kromě předání potřebných znalostí a dovedností je nezpochybnitelným přínosem, a to nejen v krátkodobé perspektivě, i prohloubení vzájemných vztahů a větší míra vzájemného poznání. Zejména v době, kdy zločin nezná hranic, je nezbytná i co nejlepší spolupráce na straně ochránců zákona z různých států světa.


Policejní přístup k násilí v rodině

Ve dnech 3. – 4. května 2004 proběhl na Střední policejní škole MV v Praze – Hrdlořezích v rámci činnosti Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice seminář „Policejní přístup k násilí v rodině“ pod vedením lektorek z Rakouska.

Paní Rosa Logar je diplomovaná sociální pracovnice, která nyní pracuje jako vedoucí v Interventionstelle Wien. Od počátku své profesionální činnosti se věnuje problematice domácího násilí páchaném na ženách a dětech. V roce 1978 byla zakladatelkou prvních ženských domovů a iniciátorkou vzniku Interventoinstellen v Rakousku. Patří mezi zakladatelky Evropské sítě proti násilí na ženách (1994) a je spoluautorkou mnoha odborných publikací.

Paní Marie Ullmann je zaměstnaná na MV ve Vídni jako referentka – policistka zabývající se domácím násilím (prevence kriminality, pomoc obětem, prevence sexuálních deliktů). Působí také jako lektorka v Základní odborné přípravě policistů Rakouska a je specialistkou na problematiku domácího násilí a prevence násilí v rodinách obecně. Je zapojena v projektu „Policie a sociální práce“.

Obě se pak podílely na tvorbě rakouského zákona, který jako první v EU řeší oprávnění intervence policie v rodině postižené domácím násilím.

Obsah semináře:

Pondělí, 3. května:

1.
Historie a vývoj nástrojů sloužících k ochraně před domácím násilím v Rakousku
2.
Historie a vývoj policejní intervence v oblasti násilí v rodině v Rakousku
3.
Historie vývoje policejního školství v oblasti domácího násilí v Rakousku
4.
Školení policistů k tématu „Násilí v rodině“, obsah, metody


Společensko-politické a sociální příčiny násilí v rodině
Psychologie oběti, zacházení s obětí, podpora oběti
Psychologie pachatele, zacházení s pachatelem
Vyhodnocení nebezpečí

Úterý, 4. května:

1.
Školení policistů na téma „Násilí v rodině“, obsah, metody, prostředky


Chování policistů v případě násilí v rodině
Správný policejní zásah
Oznámení, dokumentace
Právní podklady
Příklady policejních zásahů u domácího násilí
2.
Činnost Interventionstelle v případě domácího násilí, spolupráce institucí zabývajících se problematikou domácího násilí
3.
Diskuze, otevřené otázky, zpětná vazba

Semináře se zúčastnili zástupci Ministerstva vnitra, Městské policie hl. m. Prahy, učitelé středních policejních škol a školních policejních středisek. Mezi zúčastněnými učiteli SPŠ a ŠPS byli i budoucí školitelé školitelů, kteří se podíleli na tvorbě výukových manuálů vytvořených v rámci projektu „Zařazení lidských práv, respektu k menšinám a jejich ochrany a profesní etiky do profesní přípravy Policie České republiky a práce české policie“. Při závěrečném vyhodnocení se všichni účastníci vyjádřili velmi kladně o celém průběhu semináře, ocenili praktické zkušenosti obou lektorek s danou problematikou a vyslovili žádost o uskutečnění podobně koncipovaného semináře na půdě Střediska i v budoucnu. S lektorkami byla projednána další spolupráce v rámci projektů EU.

Studijní materiály, které lektorky poskytly – Plán rovnosti žen a mužů, K rovnosti žen a mužů, Místo činu: dětský pokoj (sexuální zneužívání dětí), Jeden rok s inspektorem Luxem (poradna kriminální policie pro děti), Se mnou NE (sebeobrana), Zkušenosti s ochranou proti domácímu násilí v Rakousku, Proti násilí v rodině (podklady pro semináře), jsou uloženy v knihovně Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice VPŠ MV v Praze – Hrdlořezích.


Prezentace multimediálních výukových programů

V rámci projektů na vytvoření české verze výcvikových modulů na CD ROM pro profesní přípravu policistů v ČR bylo ve Středisku pro výchovu k lidským právům a profesní etice v SPŠ Praha v letech 2001-2007 vytvořeno celkem 8 multimediálních výukových programů.

Konkrétně se jedná o programy:

Použití síly a zbraní
Zacházení s oběťmi
Práce policie ve spolupráci s veřejností
Znásilnění a sexuální napadení
Sexuální zneužívání dětí
Domácí násilí
Komunikační dovednosti
Dopravní přestupky

Všechny uvedené výukové programy jsou zpracovány ve formátu CD ROM, který obsahuje texty, animované sekvence (výklad) a videosekvence (modelové situace). Každý program je doplněn příručkou pro učitele, která popisuje obsah programu a uvádí texty všech animovaných sekvencí a videosekvencí, a příručkou pro studenty, která doplňuje výukový program po stránce teoretické.

Formát CD ROM umožňuje flexibilní práci s programem – je možné používat analytický nebo syntetický postup při prezentaci tématu, program je možné používat k ilustraci či jako podnět k diskusi, pro výklad nebo opakování učiva.

Výukový program obsahuje animace a videosekvence vycházející z reálných situací. Program je zaměřen na praktické otázky policejní práce a klade důraz na nutnost profesionálního postupu v souladu s legislativními a psychologickými principy a s principy ochrany lidských práv. Výcvikový modul respektuje princip názornosti, umožňuje prezentovat a simulovat konkrétní situace a soustředí se především na rozvoj komunikace a profesionálních dovedností a na vytváření správných postojů.

Každý z výukových programů má za cíl poskytnout obecné informace o tématu a podrobné informace o postupu policie a dovednostech při jednání policistů zasahujících v konkrétních případech. Tyto dovednosti zahrnují i pochopení charakteristik pachatelů či obětí a dovednosti účinné a efektivní komunikace s nimi.

Výukový program lze efektivně využít pro výcvik policistů nejen v rámci výuky na středních policejních školách, ale i v další profesní přípravě policistů ve výkonu služby a ve specializovaných kurzech dalšího vzdělávání, např. v kurzech pro přípravu specialistů na danou problematiku. Obsah výcvikových modulů je možné zařadit do všech odborných disciplín.

Výstupy projektu byly průběžně prezentovány na seminářích za účasti učitelů SPŠ, instruktorů ŠPS, pracovníků odboru vzdělávání MV a pracovníků okresních ředitelství Správy PČR Severočeského kraje.

Projekty byly realizovány za finanční podpory Nadace Open Society Fund Praha a MV ČR.

V případě zájmu o prezentaci a následné využití daných výukových programů je možné zkontaktovat pracovníky Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice, VPŠ MV Praha (tel.: 974 845 206 nebo 974 845 228, e-mail: slpsps@skolamv.cz).


Prezentace výukového manuálu „Práce Policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky“

Dne 16.12.2004 proběhla v prostorách SPŠ Praha-Hrdlořezy prezentace nového výukové manuálu „Práce policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky“.

Prezentace se zúčastnili zástupci středních policejních škol MV ČR, školních policejních středisek MV ČR, zástupci Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, zástupci Odboru vzdělávání MV ČR, zástupci Útvaru vzdělávání MěP Praha a zástupci nevládních organizací (UNHCR a SOZE Brno). Prezentace výukového manuálu byla spojená s odbornými přednáškami.

Výukový manuál „Práce policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky“ je komplexní výukový materiál, který zohledňuje všechny aspekty související s problematikou cizinců přicházejících a pobývajících na území ČR a jehož formát umožňuje samostatné využití jednotlivých částí v souladu s cíli výuky, jeho kombinování a modifikaci podle vlastních potřeb.

Jednotlivé kapitoly obsahují teoretické informace vztahující se k dané problematice, otázky a náměty k diskusi, podklady pro praktická cvičení, konkrétní příklady metodických postupů využitelných při výuce a příslušné odkazy na další studijní materiály a právní předpisy související s tématem.

Cílem manuálu „Práce policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky“ je vybavit posluchače potřebnými profesními znalostmi a kompetencemi, poskytnout základní relevantní informace (právní předpisy a schopnost jejich praktické aplikace) a umožnit rozvoj znalostí, dovedností a optimálních postojů a v konečném důsledku přispět k rozvoji profesionálního jednání policistů s cizinci.

Výukový manuál je doplněním stávajících učebních materiálů. Manuál je určen nejen pro výuku v rámci základní odborné přípravy policistů, ale poskytuje informace a náměty využitelné i v rámci další profesní přípravy policistů.

Výukový manuál je určen především posluchačům služby pořádkové, příp. dopravní policie. Daný rozsah a zaměření manuálu poskytuje základní všeobecný přehled v dané problematice.

Výukový manuál byl zpracován Střediskem pro výchovu k lidským právům a profesní etice za finanční podpory Nadace Open Society Fund Praha.Případné další informace je možné si vyžádat na tel.: 974 845 206 nebo e-mailové adrese: slpsps@skolamv.cz.


Multikulturní soužití a Policie ČR

Jde cigán přes ulici a přejede ho kamion. Řidič se ohlídne a ještě si párkrát couvne a znovu ho přejede. Stojí u toho dva policajti a jeden řekne tomu druhýmu: „To byla ale brutální sebevražda, co!“
(i pojetí toho, co může být „vtipné“, o nás leccos prozrazuje …)

Mnoho faktorů v současné společnosti České republiky nasvědčuje tomu, že je zapotřebí v celém systému vzdělávání klást stále větší důraz na zařazení takových témat a užívání takových metod, které budou působit antirasisticky a ve prospěch multikulturní chápavosti a tolerance.

Za všechny uveďme situaci porodnosti v ČR – ta se u nás ve srovnání s jinými evropskými zeměmi (s výjimkou Ukrajiny) propadla nejhlouběji. Populační deficit je velice zvolna, avšak s perspektivou daleko rychlejšího tempa v budoucnu, řešen zesílenou migrací cizinců do ČR. Počet dlouhodobě či trvale usazených cizinců v ČR rok od roku roste (podle ČSÚ jich v r. 1994 bylo přes 104 tisíce, v r. 2004 jich je už přes 252 tisíce), přesto však tvoří pouze cca 2% obyvatel ČR. V této situaci, kdy se národnostní struktura obyvatel ČR (ať už občanů ČR či obyvatel v jiném režimu) stále výrazněji diverzifikuje, což přispívá k pozvolné proměně české kultury v multikulturní konglomerát, je naprosto nezbytné působit výchovně proti silným tendencím „tradičních Čechů“ (již samotný tento koncept je třeba zavrhnout) k odmítání všeho etnicky a kulturně odlišného, k uzavírání se do sebe a proti až xenofobním postojům.

Policisté se tak stále častěji mohou při své práci setkávat nejen s Romy nebo Slováky, ale i s Ukrajinci, Vietnamci, Poláky, Rusy, Bulhary, Srby, Číňany, Kazachy ad. A jakkoli se ne-policejní veřejnost může nešťastně domnívat, že je oprávněna podržovat si svoje předsudky a xenofobní či rasistické postoje, nemůže se to týkat policistů. Ti musí být schopni pracovat v souladu s principem etnické neutrality, musí respektovat a prosazovat jednak rovnost všech na základě občanského principu bez ohledu na etnikum, jazyk, národnost či náboženství a jednak základní lidská práva i bez omezení občanským principem, pouze ve vázanosti zákonem a svědomím.

K tomu, aby jejich práce splňovala vysoké požadavky současnosti, ovšem nestačí pouze se řídit zákonem: je třeba, aby jednotliví policisté znali kulturní zázemí cizinců, resp. menšin. Jedině tak budou s to vyvarovat se zbytečným nedorozuměním a konfliktům, což následně zvýší i celkové hodnocení práce Policie ČR, její reprezentativnost a image.

Je to právě tento kontext, do něhož bylo zasazeno školení instruktorů školních policejních středisek správ krajů (organizačně garantováno SVSPS PP), které se uskutečnilo od 18.10. do 21.10. na Střední policejní škole MV v Praze-Hrdlořezích v souladu s Národní strategií pro práci Policie ČR ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám. Toto školení proběhlo v návaznosti na vzdělávací kurz uskutečněný v červnu 2004 v Červeném Hrádku a jeho cílem bylo připravit policejní instruktory na vedení kurzů „Multikulturní výchova – extremismus-rasismus“, které od října 2004 budou probíhat (a tedy již probíhají) na všech Školních policejních střediscích v ČR a projdou jimi postupně všichni příslušníci jednotlivých služeb.

První dva dny školení byly věnovány problematice sociálního vyloučení a romské populace v ČR. Lektor Mgr. Tomáš Hirt (Člověk v tísni) jednak nabídl instruktorům repertoár metod pro vyučování problematiky policejní práce ve vztahu k menšinám (např. tzv. SWOT analýzu či třífázový model učení) a jednak poskytl zevrubné, velice zajímavé a v mnohém až „mýtoborecké“ informace o sociálně vyloučených enklávách se zaměřením na enklávy romské, a to formou přednášky, diskuse i videoprogramu (účastníci měli možnost shlédnout snímek Úžera a diskutovat o něm). Informační nabídku také rozšířil o odkazy na nejnovější publikace zabývající se romskou menšinou.

Další den školení patřil velice energickému vystoupení kriminalistů ze Správy Policie ČR Severomoravského kraje, kpt. Ing. Rostislavu Chobolovi a mjr. Mgr. Václavu Šarochovi. Jejich příspěvek významně doplnil dosavadní spíše teoretické zaměření školení o mnohé příklady z praxe policisty v multikulturním prostředí, zejména tzv. „dobré praxe“. Vycházeli především z toho, že policistům je třeba nabídnout i pozitivní příklady v souvislosti s minoritami – těch negativních mají sami ze svých zkušeností příliš a inklinují tak poměrně často ke zkušenostně odůvodňovanému a poměrně obtížně odstranitelnému rasismu.

Pánové Šaroch a Chobola jako lektoři problematiky multikulturního soužití v souvislosti s policejní prací seznámili účastníky školení se vznikem a průběžnými výsledky instituce „styčného důstojníka pro problematiku menšin“, rovněž tak s pilotním projektem zavedení institutu „asistenta policie“ (asistenti pomáhají jednak policistům lépe se v „citlivých“ lokalitách orientovat a jednak, a to především, členům menšiny v nabídce možné pomoci ze strany Policie ČR při řešení jimi nastíněných problémů).

Tento projekt se rozjel poprvé v regionu Správy Policie ČR Severomoravského kraje proto, že zde dlouhodobě probíhá velmi dobrá komunikace a spolupráce mezi představiteli Policie ČR, státní správy, samosprávy, nevládními organizacemi i romskými aktivisty. Aktivity Policie ČR se tu soustředí pod hlavičkou projektu „Společný svět“, jehož hlavní prioritou není např. naivní rozhodnutí zcela vyhladit lichvu (ostatně na její potlačení – což je cíl reálnější – byl zřízen tzv. „tým lichva“), nýbrž navazování a prohlubování komunikace mezi jednotlivými zainteresovanými stranami (což může v důsledku mj. i napomoci k potlačení lichvy, k jejímu zmírnění).

Lektoři se též podělili jednak se zkušenostmi s řešením dané problematiky ve Velké Británii a jednak se svými „českými“ zkušenostmi s navazováním kontaktu v romské „komunitě“. Zmíněna byla také relevantní opatření ve Francii. Dále upozornili na problematické situace ve vztahu policista-Rom a obvyklé chyby, kterých se policisté v tomto vztahu dopouští (např. při řešení lichvy se obvykle obrací nevědomky na samotného lichváře, který je „reprezentativní“, čistě upravený, slušně oblečený a vystupující „v zájmu komunity“).

Především však byla zdůrazněna potřeba, aby policisté se zástupci minority komunikovali i jinak než v rámci stíhání, tj. aby se policie neprofilovala jako striktně represivní orgán, nýbrž kontaktovala se s členy minority i v rámci prevence, osvěty nebo i (zdánlivě „pouhé“) zábavy. Pro takové účely vyzdvihli funkci občanských sdružení a zejména přístup „přes děti“ – získá-li si policista důvěru např. romských dětí (na letním táboře, při návštěvě školky, školy, dětského či kulturního centra, klubu, atd.), otevírají se mu dveře i k jejich rodičům. Právě tyto dosud nadstandardní aktivity mohou sblížit dosud výrazně znepřátelené a navzájem nepříliš snášenlivé skupiny (policisty a Romy), aniž by se museli vzájemně „milovat“. Co je dostačující, to je vzájemný respekt, přistoupení na společná pravidla a vědomí, že policista pouze hájí zákon, avšak nemá nic proti druhé osobě jako takové (natož etniku!).

V posledním dni školení byli instruktoři seznámení s další perspektivou na problematiku cizinců a menšin v ČR – s perspektivou pracovníka Správy uprchlických zařízení MV ČR, prezentovanou ThDr. Jozefem Murínem. Ten účastníkům školení přiblížil zejména psycho-sociální situaci, v jaké se cizinci často po příchodu do cizí země nacházejí. Účastníci školení se tak mohli dozvědět důležité informace ohledně tzv. kulturního šoku, adaptace a integrace, o stresové zátěži a typických reakcích na ní, o obtížnosti a poruchách v multikulturní komunikaci, o kulturních specifikách a národních stereotypech, apod. Informace byly dokumentovány videoukázkou, doplněny praktickými ukázkami a provázeny průběžnou diskuzí.

Závěrem: Pro toho, kdo byl vnímavý a choval opravdový zájem o problematiku, bylo toto školení sotva nahraditelným zdrojem informací a odkazů k mnohým relevantním informačním zdrojům. Nadto mohli účastníci získat inspiraci pro výuku a především pro diskusi v jejím rámci. Zejména z vystoupení styčných důstojníků pro problematiku menšin bylo možné čerpat postoje a argumentační postupy použitelné pro budoucí diskusně konfliktní situace v průběhu samotných kurzů.

Již na základě tohoto školení zpracovali jeho účastníci návrh na obsah pracovního sešitu věnovanému problematice policejní práce ve vztahu k menšinám a určenému policistům ve výkonu.

Do jaké míry se aktivity školení osvědčí a zhodnotí se však s jistotou dozvíme teprve z následného setkání instruktorů plánovaného na příští rok – teprve tam dojde k vyhodnocení reálné „upotřebitelnosti“ dosavadních školení a k vzájemnému předání zkušeností a nápadů. Přesto předpokládáme a pevně věříme, že odezva bude vesměs pozitivní.


Multikulturní výchova

Závěrečná zpráva

o výsledcích projektu na realizaci vzdělávacího programu multikulturní výchovy pro policisty ve výkonu služby, zaměstnance P ČR a MV

Geneze projektu

Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra zpracoval v roce 2004 Plán integrační politiky MV ČR v letech 2004-2006 ve smyslu usnesení vlády ze dne 11. února 2004 č. 126 k realizaci Koncepce integrace cizinců v roce 2003 a její další rozvoj v souvislosti se vstupem ČR do EU.

V rámci realizace Plánu integrační politiky byly ve výběrovém dotačním řízení ze dne 29. července 2004 posouzeny projekty předložené OVSPŠ MV a k realizaci byl mimo jiné doporučen projekt „Multikulturní výchova – výukový program pro policisty ve výkonu služby, zaměstnance P ČR a MV“ zpracovaný SPŠ MV v Praze.

Ten byl v září 2004 upraven v souladu se stanovisky ředitelky ekonomického odboru, ředitele odboru programového financování a ředitele odboru ekonomického zabezpečení pro MV. Projekt se začal realizovat po konečném schválení a uvolnění finančních prostředků v březnu 2005.

Popis projektu

Kurzy multikulturní výchovy se odehrávaly v prostorách SPŠ Praha-Hrdlořezy, Pod Táborem 102/5, Praha 9. Jejich program byl zaměřen především na cílovou skupinu policejních inspektorů zařazených na obchůzkové službě. Vedle nich se každého kurzu zúčastnilo i několik učitelů středních policejních škol a instruktorů školních policejních středisek.

Hlavním cílem projektu bylo dosáhnout zefektivnění profesionálního přístupu pracovníků cílové skupiny v oblasti práce s občany. Klíčový důraz byl přitom kladen na upevňování profesionality těch, kteří z hlediska své funkce a zařazení nejčastěji přicházejí do kontaktu se širokou veřejností, včetně cizinců a příslušníků národnostních nebo etnických menšin.

V rámci projektu tak byli účastníci kurzů vybaveni interkulturními kompetencemi v oblasti znalostí, sociálních a komunikačních dovedností, postojů a názorů, předcházení a zvládání interetnických konfliktů. Byla zpevněna jejich profesionální způsobilost chápat a respektovat příslušníky jiné kultury než své vlastní a posílena profesionální příprava na sociální, politickou a ekonomickou realitu, kterou prožívají v kulturně odlišných pracovních stycích v různorodé a diverzifikované společnosti.

Program multikulturní výchovy byl stavěn také ve směru prevence stereotypizace práce a ztráty motivace policistů.

Prostředkem k dosažení tohoto a řady dalších cílů byla realizace interaktivního kurzu multikulturní výchovy. Finanční prostředky projektu dovolovaly uskutečnit celkem tři běhy třídenního kurzu v rozsahu 24 hodin na jeden běh pro skupiny dvaceti až dvaceti čtyř účastníků.

Frekventanti kurzu (v každém se účastnil i zástupce Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice) získali certifikát potvrzující jejich účast stvrzený podpisy vedoucí lektorky a ředitele SPŠ MV v Praze.

Realizace projektu

Projekt byl realizován v období od 1.3. do 30.9. 2005.

Pracovníci Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice na SPŠ MV v Praze vytvořili předběžnou koncepci kurzů tak, aby jejich interaktivnost přinesla co nejsilnější dopad na účastníky a odpovídala potřebám policejní práce zejména ve výrazněji multikulturně strukturovaných oblastech.
Pracovníci Střediska vyhledali odborně fundované lektorské zajištění kurzů. Při výběru z potenciálních partnerů byla zvolena poradenská a vzdělávací společnost Conflict Management s.r.o. Její lektoři jsou nejen kompetentní odborně a lektorsky (odbornou garanci kurzu zajišťovala Helena Stőhrová, certifikovaná multiplikátorka pro multikulturní výchovu), nýbrž mají již předchozí zkušenosti se školením zaměstnanců Ministerstva vnitra a Policie ČR.
Lektoři Conflict Managementu vytvořili spolu s pracovníky Střediska obsahový program celého kurzu a dohodli se na způsobech zpětné vazby a další komunikace v průběhu projektu.
Byly vytvořeny pracovní materiály kurzu – pracovní manuál „Multikulturní výchova“, brožura „Základní informace o menšinách a seznam literatury k tématu“ a pracovní listy pro interaktivní aktivity.
Byly realizovány tři běhy kurzu multikulturní výchovy.
Každý jednotlivý kurz byl vyhodnocen jak ze strany organizátora (Středisko pro výchovu k lidským právům a profesní etice na SPŠ MV v Praze), tak ze strany lektorů (Conflict Management s.r.o.). Vyhodnocení vycházelo jednak z osobních hovorů s frekventanty, ale především z písemných hodnotících listů vyplňovaných všemi účastníky kurzu.
Zástupci Střediska a lektoři konzultovali výsledky hodnocení a podle získaných připomínek a návrhů se dohodli na konkrétních změnách obsahu a metodiky kurzu v dalším běhu.
Projekt byl završen vypracováním závěrečné zprávy.

Závěry

Výukový program multikulturní výchovy ve svých třech třídenních bězích jednoznačně prokázal zájem policistů o zvýšení svých kompetencí v oblasti interkulturních vztahů. Bylo proškoleno celkem 63 policistů, a protože zájem o účast na kurzu byl výrazný, bylo dokonce nutné řadu zájemců o kurz odmítnout. Zvýšení počtu účastníků by vážně narušilo funkčnost vysoce interaktivního charakteru výuky.

Realizátor projektu proto bude nadále vyhledávat možnosti, jak zajistit další kurzy na téma multikulturní výchovy ve vztahu k policii. S využitím zpracovaných materiálů a poznatků ze zpětné vazby od účastníků kurzu vážně zváží přizvání příslušníka menšiny a lektorskou asistenci policisty.

Dále se při organizaci dalších kurzů a seminářů zaměříme v souladu se zpětnou vazbou od účastníků i na jiná témata. Vedle multikulturní výchovy patřila mezi ta nejžádanější pravicový extremismus a zvládání komunikace v zátěžových situacích.

Mnohdy bouřlivé diskuse v průběhu jednotlivých kurzů také napomohly pracovníkům Střediska pro výchovu k lidským právům a profesní etice v upřesnění zaměření několika náležitostí připravovaného multimediálního výukového programu s pracovním názvem „Žijeme v jednom světě“. Ten tak bude lépe odpovídat skutečným zájmům a potřebám policistů, a to především v rámci základní odborné přípravy. Získané informace rovněž využijeme k aktualizaci stávajícího manuálu „Navázání kontaktu policisty ČR v romské komunitě“.


Publikace

VYBRANÉ PUBLIKACE VPŠ MV V PRAZE

Policie mezi kulturami – manuál pro učitele, 2007
Policie mezi kulturami – manuál pro studenty, 2007
Korupce, 2005
Domácí násilí, 2005
Rozhovory se zástupci oddělení Policie ČR – Problematika lidských práv, menšin a profesní etiky v policejní praxi, 2005
Interviews with representatives of departments of the Police of the Czech Republic – Issues of Human Rights, Minorities and Integrity in Policing, 2005
Policie ČR a lidská práva (souhrnná zpráva), 2005
Czech Police Force and the Human Rights Issue, 2005
Uprchlíci a práce policie ČR, 2004
Policejní pravomoci a respektování lidských práv, 2004
Rasismus a rasově motivovaná trestná činnost, 2004
Navázání kontaktu policisty ČR v rómské komunitě, 2004
Práce policie ČR s přistěhovalci a uprchlíky, 2004
Policie a terorismus, 2004
Extremismus jako sociálně patologický fenomén, prevence a etika v práci policie, 2004
Průvodce rasistickou a extremistickou symbolikou, 2003
Policie v multikulturní společnosti, 2003
Policie a profesní etika, 2003
Vybrané sociálně patologické jevy II, 2003
Policie a sociální radikalismus, 2001
Výchova k lidským právům, 2001
Vybrané sociálně patologické jevy I, 2001
Policie a lidská práva, 2000

DALŠÍ PUBLIKACE

Policie a lidská práva – cvičení pro rozvoj diskuse (příručka pro instruktora), 1999
Sociální dovednosti – cvičení
Intervize – metoda řešení obtížných problémů
Všeobecná deklarace lidských práv, 1948

Úmluvy a normy

Mezinárodní úmluvy a normy
General Instruments – Major International Instruments
Všeobecná deklarace lidských práv, z 10. prosince 1948
Universal Declaration of Human Rights – adopted by UN General Assembly Resolution 217A (III) of 10 December 1948
Charta spojených národů, podepsána 26. června 1945 v San Franciscu (ratifikována prezidentem republiky dne 19. září 1945)
Charter of the United Nations, signed at San Francisco on 26 June 1945 (ratified on 19 September 1945)
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, z 19. prosince 1966, New York
International Covenant on Civil and Political Rights (1966), United Nations
Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, zákaz trestu smrti, z 11. července 1991
Second Optional Protocol to the International Covenant on Civil and Political Rights, aiming at the abolition of the death penalty
(entry into force, 11 July 1991)
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, z 19. prosince 1966, New York
International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights (1966), United Nations
Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, z 18. prosince 1979, New York
Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women (1979), United Nations
Úmluva o právech dítěte, z 20. listopadu 1989, Valné shromáždění OSN, datum přijetí 2. září 1990
Convention on the Rights of the Child (1989), United Nations; Entered into force on 2 September 1990
Úmluva o právním postavení uprchlíků, z 28. července 1951, OSN
Convention relating to the Status of Refugees (1951), United Nations; Entered into force on 22 April 1954
Protokol týkající se právního postavení uprchlíků, z 31. ledna 1967, OSN
Protocol relating to the Status of Refugees (1967), United Nations; Entered into force on 4 October 1967
Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, z 21. prosince 1965, OSN
International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination (1965) United Nations;
Entered into force on 4 January 1969
Mezinárodní úmluva o potlačování a trestání zločinu apartheidu, 1973, OSN
International Convention on the Suppression and Punishment of the Crime of Apartheid (1973),
United Nations; Entered into force on 18 July 1976
Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve sportu, 1985, OSN
International Convention against Apartheid in Sports (1985), UN; Entered into force on 3 April 1988
Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, 1984, OSN,
vstoupila v platnost v ČR 26. června 1987
Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (1984), UN;
Entered into force on 26 June 1987
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, 1948, OSN, přijata 12. ledna 1951
Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide (1948), United Nations; Entered into force on 12 January 1951
Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, 1968, OSN,
přijata 11. listopadu 1970
Convention on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes Against Humanity (1968), United Nations; Entered into force on 11 November 1970
Ženevské (konvence) úmluvy, 1949, OSN, přijaté ČSR 21. října 1950
The Geneva Conventions (1949), United Nations; Entered into force on 21 October 1950
Deklarace o principech mezinárodního práva týkající se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN (1970)
Declaration on Principles of International Law concerning Friendly Relations and Cooperation among States in accordance with the Charter of the United Nations (1970)
Standardní minimální pravidla zacházení s vězni, OSN (1956)
Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners, UN (1956)
Souhrn principů ochrany všech zadržených nebo uvězněných osob, OSN (1988)
Body of Principles for the Protection of All Persons under Any Form of Detention or Imprisonment, UN (1988)
Standardní minimální pravidla OSN pro nevazební opatření (Tokijská pravidla), OSN (1990)
United Nations Standard Minimum Rules for Non-custodial Meassures (Tokyo Rules), UN (1990)
Základní pravidla zacházení s vězni, OSN (1990)
Basic Principles for the Treatment of Prisoners, UN (1990)
Principy účinné prevence a vyšetřování nezákonného, svévolného nebo hromadného trestání, OSN (1989)
Principles on the Effective Prevention and Investigation of Extralegal, Arbitrary and Summary Executions, UN (1989)
Kodex chování příslušníků orgánů činných v trestním řízení, OSN (1979)
Code of Conduct for Law Enforcement Officials, UN (1979)
Základní principy použití síly a střelných zbraní příslušníky orgánů činných v trestním řízení
Basic Principles on the Use of Force and Firearms by Law Enforcement Officials
Pravidla OSN pro ochranu mladistvých zbavených svobody, OSN (1990)
United Nations Rules for the Protection of Juveniles Deprived of Their Liberty, UN (1990)
Deklarace základních principů spravedlnosti pro oběti trestné činnosti a zneužití pravomoci, OSN (1985)
Declaration of Basic Principles of Justice for Victims of Crime and Abuse of Power, UN (1985)
Deklarace ochrany všech osob před násilným zmizením, OSN (1992)
Declaration on the Protection of All Persons from Enforced Disappearance, UN (1992)
Deklarace o odstranění všech forem netolerance a diskriminace založení na náboženství nebo víře, OSN (1981)
Declaration on the Elimination of All Forms of Intolerance and of Discrimination Based on Religion or Belief, UN (1981)
Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, OSN (1990)
International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families, UN (1990)
Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí, OSN (1979)
International Convention against the Taking of Hostages (entry info force, 3. June 1983), UN (1979)
Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, OSN (1954)
Convention relating to the Status of Stateless Persons (New York, 28. September 1954) (entry into force, 6. June 1960)
Evropské úmluvy a normy
European Instruments – Council of Europe
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva) 1950, Rada Evropy, podepsána 3. září 1953
European Convention on Human Rights (1950), formally entitled Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, Council of Europe; Entered into Force on 3 September 1953
Protokoly č. 1, 4, 6, 7, 11 a 12 (1952, 1936, 1983, 1984, 1994 a 2000), Rada Evropy
Protocols No. 1, 4, 6, 7, 11 and 12 (52, 63, 83, 84, 94 and 2000), Council of Europe
Evropská sociální charta (1961), Rada Evropy, podepsána 26. února 1965
European Social Charter (1961), Council of Europe; Entered into force on 26 February 1965
Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a fondem pro lidská práva, 1969, Rada Evropy, podepsána 17. dubna 1971
European Agreement relating to Persons Participating in Proceedings of the European Commission and Court of Human Rights (1969), Council of Europe; Entered into force On 17 April 1971
Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva, 1996, Rada Evropy, přijato 1. ledna 1999
European Agreement relating to persons Participating in Proceedings of the European Court of Human Rights (1996), Council of Europe; Entered into force on 1 January 1999
Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, 1987, Rada Evropy, podepsána 1. února 1989
European Convention for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (1987), Council of Europe; Entered into force on 1 February 1989
Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin 1994, Rada Evropy, přijata 1. února 1998
Framework Convention for the Protection of National Minorities (1994), Council of Europe; Entered into force on 1 February 1998

Acquis EU a členských států

Acquis Evropské unie a členských států
Azyl
Vnější hranice
Víza
Migrace
Organizovaný zločin, podvody a korupce
Drogy
Terorismus
Policejní spolupráce
Celní spolupráce
Soudní spolupráce v občanských záležitostech
Soudní spolupráce v trestních záležitostech
Nástroje vztahující se k lidským právům
Azyl

Úmluva, která ustavuje stát zodpovědný za kontrolu žádostí o azyl podaných v jednom z členských států EU, podepsaná v Dublinu 15. června 1990, vstup v platnost 1. září 1997, OJ N C 254 z 19. srpna 1997
Společná pozice ze 4. března 1996 definovaná Radou na základě Článku K 3 Smlouvy o Evropské unii o harmonizaci použití definice termínu „uprchlík“ v Článku 1 Ženevské úmluvy z 28. července 1951 vztahující se ke statutu uprchlíků: OJ N L 63 ze 13. března 1996
Nařízení Rady (ES) č. 2725/2000 z 11. prosince 2000 týkající se založení „Eurodac“ pro porovnání otisků prstů v rámci efektivní aplikace Dublinské úmluvy, OJ L 316 z 15. prosince 2000 str. 1
Nařízení Rady (ES) č. 407/2002 z 28. února 2002 ukládající jistá pravidla pro provádění Nařízení (ES) č. 2725/2000 týkající se založení „Eurodac“ pro porovnání otisků prstů v rámci efektivní aplikace Dublinské úmluvy. OJ L 62 z 05.03. 2002 str. 1
Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. července 2001 o minimálních standardech pro poskytnutí dočasné ochrany v případě masového přílivu vysídlených osob a opatřeních, která podporují vyrovnání snah mezi členskými státy při přijímání takových osob a při nesení důsledků, OJ L 212 ze 07.08.2001, str. 12
Rozhodnutí z 11. června 1992 o vytvoření „Centre d´Information, de Recherche et d´Echanges en maticre d´Asile“ (CIREA): Dokument WGI 1107
Usnesení přijaté 30. listopadu 1992 k harmonizujícímu přístupu k otázkám týkajících se hostitelských třetích zemí. Dokument WG I 1283
Usnesení přijaté 30. listopadu 1992 o evidentně nepodložených žádostech o azyl: Dokument WG I 1282 REV 1
Závěry přijaté 30. listopadu 1992 týkající se zemí, ve kterých všeobecně neexistuje vážné riziko pronásledování: Dokument WG I 1281
Oběh a důvěrnost společných zpráv o situaci v jistých třetích zemích (text přijatý Radou 20. června 1994): OJ N C 274 z 19. září 1996, strana 43
Pokyny pro společné zprávy o třetích zemích (Text přijatý Radou 20. června 1994), OJ C 274 z 19. září 1996, strany 52-54
Postup pro zpracování zpráv ve spojení se společným hodnocením situace ve třetích zemích (dok. 7472/92 CIREA 17, přijatý Radou 20. června 1994)
Usnesení Rady z 20. června 1995 o minimálních zárukách pro postupy spojené s azylem; OJ N 274 z 19. září 1996, strana 13
Usnesení Rady z 25. září 1995 o sdílení břemene s ohledem na dočasné přijetí a pobyt vysídlených osob; OJ N C 262 ze 7. října 1995, str. 1
Rozhodnutí Rady ze 4. března 1996 o pohotovostním a nouzovém postupu při sdílení břemene s ohledem na dočasné přijetí a pobyt vysídlených osob: OJ N L 63
Rozhodnutí Rady z 26. června 1997 o monitorování provádění přijatých nástrojů týkajících se azylu, OJ N L 178 ze 7. července 1997, strana 6
Závěry Rady z 28. září 2000 o podmínkách přijetí žadatelů o azyl (č.dok.13117/1/00 rev 1)

Vnější hranice

Společná akce 96/197/JHA ze 4. března 1996 přijatá Radou na základě Článku K 3 Smlouvy o Evropské unii o opatřeních v letištním tranzitu, OJ L 063 ze 13. března 1996, str. 8
Společná pozice 96/622/JHA z 25. října 1996 definovaná Radou na základě Článku K 3, odst. 2, písm. A) Smlouvy o Evropské unii o příhraniční spolupráci a úkolech výcviku: OJ N L 281 ze 31. října 1996, str. 1
Společná akce 98/700/JHA ze 3. prosince 1998 přijatá Radou na základě Článku K3 Smlouvy o Evropské unii o založení Evropského systému archivování fotografií (FADO – falešné a pravé doklady) OJ L 333 z 9. prosince 1998, str. 4
Rozhodnutí Rady 2000/261/JHA z 27. března 2000 o zlepšení výměny informací v boji proti padělaným cestovním dokladům; OJ L 81 z 1. dubna 2000, str. 1
Rozhodnutí Rady 2000/751/ES ze 30. listopadu 2000 o odtajnění některých částí Společného manuálu přijaté Výkonným výborem založeným Prováděcí úmluvou k Schengenské dohodě 14. června 1985, OJ L 303 z 2. prosince 2000, str. 29
Nařízení Rady (ES) 790/2001 z 24. dubna 2001, které se vztahuje k prováděcím pravomocím Rady s ohledem na některá podrobná ustanovení a praktické postupy při provádění kontrol a sledování na hranicích, OJ L 116 z 26. dubna 2001, str. 5
Rozhodnutí Rady (ES) 353/2002 z 25. dubna 2002 o odtajnění Části II Společného manuálu přijatého Výkonným výborem založeným Prováděcí úmluvou k Schengenské dohodě ze 14. června 1985, L 123 z 09.05.2002, str. 49
Rozhodnutí Rady (ES) 352/2002 z 25. dubna 2002 o revizi Společného manuálu, L 123 z 09.05.2002, str. 47
Rozhodnutí Rady ze 13. června 2002 o přijetí akčního programu pro správní spolupráci v oblasti vnějších hranic, víz, azylu a imigrace (program ARGO), OJ L 161 z 19. června 2002, str. 11
Doporučení Rady 98/C 189/02 z 28. května 1998 o poskytnutí vybavení pro odhalování padělků na vstupech do Evropské unie. – OJ C 189 ze 17. června 1998, str. 19
Závěry Rady o opatřeních proti státům, které představují problém v otázkách dokladů umožňujících vyhoštění z území členských států Evropské unie: dok. 13995/00 JAI 154 AG 78
Usnesení 2000/C 310/01 zástupců vlád členských států, kteří se stkali v rámci Rady 17. října 2000, které doplňuje usnesení z 23. června 1981, 30. června 1982, 14. července 1986 a 10. července 1995 co se týká bezpečnostních znaků pasů a jiných cestovních dokladů; OJ C 310 z 28. října 2000, str. 1

Víza

Nařízení Rady (ES) č. 1683/95 z 29. května 1995, kterým se stanovuje jednotný formát víz, OJ L 164 ze 14. července 1995, str. 1
Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 z 15. března 2001 uvádějící třetí země, jejichž občané musí mít víza při přejezdu vnějších hranic a těch zemí, jejíchž občané jsou vyňati z tohoto požadavku, OJ L 81 z 21. 03. 2001, str. 1
Nařízení Rady (ES) č. 2414/2001 ze 7. prosince 2001 upravující Nařízení (ES) č. 539/2001 uvádějící třetí země, jejich občané musí mít víza, když přejíždějí vnější hranice členských států a ti, jejichž občané jsou vyňati z tohoto požadavku, Oj L 327 z 12. prosince 2001, str. 1
Nařízení Rady (ES) č. 789/2001 z 24. dubna 2001 omezující na Radu prováděcí pravomoci s ohledem na jistá podrobná ustanovení a praktické postupy pro zkoumání žádostí o víza, OJ I 116 z 26. dubna 2001, str. 2
Rozhodnutí Rady 2001/420/ES z 28. května 2001 o úpravě části V a VI a Dodatku 13 Společných konzulárních pokynů o vízech a Dodatku 6a Společného manuálu s ohledem na pobytová víza platná současně jako krátkodobá víza, Oj l 150 ze 06.06.2001. str. 47
Nařízení Rady (ES) č. 1091/2001 z 28. května 2001 o volnosti pohybu s pobytovým vízem, OJ L 150 z 6. června 2001, str. 4
Nařízení Rady (ES) č. 333/2002 z 18. února 2002 o jednotném formátu formulářů k vydání víz vydaných členskými státy osobám držícím cestovní doklady, které nejsou uznávané členským státem užívajícím formulář L53 z 23. 2. 2002, str. 4
Nařízení Rady (ES) č. 334/2002 z 18. února 2002, kterým se pozměňuje Nařízení (ES) č. 1683/95 zavádějící jednotný vízový formát, L 53 z 23.02.2002, str. 7
Rozhodnutí Rady (ES) č. 354/2002 z 25. dubna 2002 o změně části III a vytvoření Dodatku 16 ke Společným konzulárním pokynům, L 123 z 09.05.2002, str. 50
Doporučení Rady 96/C 80/01 ze 4. března 1996, které se vztahuje k místní konzulární spolupráci týkající se víz: OJ C 80 z 18. března 1996, str. 1
Doporučení Rady 1999/C 140/01 z 29. dubna 1999 o ustanoveních pro odhalování padělaných dokladů ve vízových sekcích zahraničního zastoupení a v kancelářích místních úřadů, které se zabývají otázkou prodlužování víz. OJ C 140 z 20. května 1999, str. 1

Migrace

Společná akce přijatá Radou na základě Článku K 3.2. b Smlouvy o Evropské unii o cestovních zařízeních pro školní žáky ze třetích zemí pobývajících v členském státě: OJ N L 327 z 19. prosince 1994, str. 1
Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze 13. června 2002 zavádějící jednotný formát pro povolení k pobytu pro občany třetích zemí, OJ L 157 z 15. června 2002, str. 1
Text přijatý ministry 11. června 1992 o přijatelných/nepřijatelných cestovních dokladech: Dokument WGI 1506 REV 1
Usnesení Rady z 20. června 1994 o omezení přijetí občanů třetích zemí do zaměstnání na území členských států: OJ N C 274 z 19. září 1996, str. 3
Usnesení Rady z 30. listopadu 1994 týkající se omezení pro přijetí občanů třetích zemí na území členských států za účelem konání aktivit jako osoby samostatně výdělečně činné; OJ N C 274 z 19. září 1996, str. 7
Usnesení Rady ze 30. listopadu 1994 o přijetí občanů třetích zemí pro studijní účely: OJ N C 274 z 19. září 1996, str. 10
Rozhodnutí Rady z 22. prosince 1995 o monitorování provádění už přijatých nástrojů týkajících se přijetí občanů třetích zemí: OJ N C 11 ze 16. ledna 1996, str. 1
Usnesení Rady 96/C 80/02 ze 4. března 1996 o statutu občanů třetích zemí s dlouhodobým pobytem na území členských států: OJ N C 80 z 18. března 1996, str. 2
Usnesení Rady 97/C 221/03 z 26. června 1997 o nezletilcích bez doprovodu, kteří jsou občany třetích zemí: OJ N C 221 z 19. července 1997, str. 23-27
Usnesení Rady ze 4. prosince 1997 o opatřeních přijatých pro boj proti formálním sňatkům: OJ N C 328 ze 16. prosince 1997
Společné zásady pro výměnu údajů v rámci CIREFI: Dok. 9987/98 CIREFI 48
Rozhodnutí Rady 98/701/JHA ze 3. prosince 1998 o společných standardech pro vyplňování jednotného formátu povolení k pobytu“ OJ L 333 z 9. prosince 1998, str. 8
Doporučení ze 30. listopadu 1992 týkající se postupů členských států při vyhoštění: Dokument WGI 1266
Směrnice Rady 2001/40/EC z 28. května 2001 o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění občanů třetích zemí, OJ L 149 z 2. 6. 2001, str. 34
Doporučení ze 30. 11. 1992 o průvozu za účelem vyhoštění: Dokument WGI 1266
Doporučení z 1. června 1993 o kontrolách a vyhoštění občanů třetích zemí, kteří pobývají nebo pracují bez oprávnění: Dokument WGI 1516
Doporučení Rady z 22. prosince 1995 o harmonizaci způsobu boje s nelegální migrací a zaměstnáním a o zlepšení příslušných způsobů kontroly: OJ N CS z 10. ledna 1996, str. 1
Doporučení Rady z 22. prosince 1995 o společné akci a spolupráci při výkonu opatření k vyhoštění: OJ N C 5 z 10. ledna 1996, str. 3-7
Doporučení rady z 27. září 1996 o boji proti nelegálnímu zaměstnání občanů třetích zemí: OJ N C 304 ze 14. října 1996, str. 1
Rozhodnutí Rady ze 16. prosince 1996 o monitorování provádění nástrojů přijatých Radou týkajících se nelegální migrace, readmise a nelegálního zaměstnání občanů třetích zemí a spolupráce při provádění příkazu k vyhoštění: OJ N L 342 z 31. prosince 1996, str. 5
Návrh na komplexní plán boje proti nelegální migraci a obchodování s lidmi v Evropské unii, OJ C 142 ze 14. června 2002, str. 23
Doporučení Rady ze 30. listopadu 1994 týkající se příkladu dvoustranné dohody o readmisi osob mezi členským státem a třetí zemí: OJ N C274 z 19. září 1996, str. 20-24
Doporučení Rady z 24. července 1995 o zásadách, kterými je třeba se řídit při vytváření protokolů k implementaci readmisních dohod: OJ N C 274 z 19. září 1996, str. 25
Závěry Rady ze 4. března 1996 týkající se readmisních klauzulí pro budoucí společné dohody: Dokumenty 4272/96 ASIM 6 et 5457/96 ASIM 37

Organizovaný zločin, podvody a korupce

Úmluva z 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství: JO C 316 z 27. listopadu 1995 (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Úmluva z 26. května 1997 o boji proti korupci týkající se úředníků Evropských společenství nebo úředníků členských států Evropské unie: JO C 195 z 25. června 1997 (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Akt Rady z 26. července 1995 ustanovující Úmluvu o založení Evropského policejního úřadu: JO C 316 z 25. listopadu 1995
Protokol z 23. července 1996 o interpretaci prostřednictvím předběžných rozhodnutí Soudním dvorem ES Úmluvy o založení evropského policejního úřadu: JO C 299 z 9. října 1996
Protokol z 19. června 1997 o privilegiích a imunitách Europolu, členů jeho orgánů, zástupce ředitele a zaměstnanců Europolu: OJ C 221 z 19. července
Protokol ze 30. listopadu 2000 vytvořený na základě Článku 43/1 Úmluvy o založení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu) novelizující Článek 2 a Dodatek Úmluvy (rozšíření pravomocí Europolu na praní špinavých peněz všeobecně bez ohledu na typ trestného činu z něhož prané výnosy pocházejí); OJ C 358 ze 13. prosince 2000, str. 1
Rozhodnutí Rady, kterým dává pokyn Europolu, aby se zabýval spáchanými trestnými činy nebo těmi, které by mohly být spáchány při teroristických aktivitách namířených proti životu, zdraví, osobní svobodě nebo majetku. Přijato 3. prosince 1998: dok EUROPOL 118
Rozhodnutí Rady, kterým se doplňuje definice formy trestného činu „obchodování s lidmi“ v Dodatku k Úmluvě o Europolu. OJ C 026 ze 30. ledna 1999, str. 21
Rozhodnutí Rady ze 6. prosince 2001, kterým se rozlišuje mandát Europolu na závažné formy mezinárodního zločinu uvedené v Dodatku k Úmluvě o Europolu, OJ C 362 z 18. prosince 2001, str. 1
Deklarace k Rozhodnutí Rady rozšiřující mandát Europolu na závažné formy mezinárodního zločinu uvedené v Dodatku k Úmluvě o Europolu, OJ C 362 z 18. prosince 2001, str. 2
Doporučení Rady členským státům týkající se asistence Europolu společným vyšetřovacím týmům vytvořeným v členských státech; OJ C 357 ze 30. listopadu 2000, str. 7
Doporučení Rady členským státům týkající se požadavků Europolu zahájit trestní vyšetřování ve zvláštních případech OJ C 289 z 28. září 2000, str. 8
Rozhodnutí Rady ze 6. prosince 2001 o ochraně Eura proti padělání, OJ L 329 ze 14. prosince 2001, str. 1
Společná akce ze 14. října 1996 zajišťující společný rámec iniciativ členských států EU týkající se styčných důstojníků: OJ L 268 z 19. října 1996
Společná akce z 29. listopadu 1996 týkající se vytvoření a udržování seznamu specializovaných kompetencí, znalostí a expertízy v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, aby bylo možno usnadnit spolupráci policejních složek mezi členskými státy: OJ L 342 z 31. prosince 1996
Společná akce z 24. února 1997 týkající se akce pro boj proti obchodování s lidmi a sexuální zneužívání dětí: OJ L 63 ze 4. března 1997 (rovněž vhodné pro soudní spolupráci)
Společná akce z 9. června 1997 pro cílová kritéria, výběrové metody a sběr celních a policejních informací: OJ L 159 ze 17. června 1997
Společná akce z 5. prosince 1997, která vytváří mechanismus pro hodnocení aplikace a provádění na národní úrovni mezinárodních akcí týkajících se boje proti organizovanému zločinu (rovněž relevantní pro soudní spolupráci)
Společná akce ke korupci v soukromém sektoru: oficiální odkaz OJ L 358 z 31. prosince 1998
Společná akce, aby se účast ve zločinecké organizaci v členských státech Evropské unie stala trestným činem. Oficiální odkaz: OJ L 351 z 29. prosince 1998
Rozhodnutí Rady bojovat proti dětské pornografii na internetu; OJ L138 z 9.června 2000, str. 1
Rozhodnutí Rady o spolupráci mezi finančními zpravodajskými útvary členských států při vyměňování informací; OJ L 271 z 24. října 2000, str. 4
Rámcové rozhodnutí Rady z 28. května 2001 o boji proti podvodu a padělání bezhotovostních platidel, OJ L 149 z 2. 6. 2001, str. 1
Rámcové rozhodnutí Rady z 26. června 2001 o praní špinavých peněz, identifikaci, vyhledávání, zmrazení, zadržování a konfiskaci listin a výnosů z trestných činů, OJ L 182 z 5. 7. 2001, str. 1
Rozhodnutí Rady (JHA) 187/2002 z 28. února 2002 o vytvoření Eurojust s ohledem na posílení boje proti závažnému zločinu, L 63 ze 6. 3. 2002, str. 1
Rozhodnutí o zločinnosti týkající se motorových vozidel (29.-30. listopadu 1993)
Společné berlínské prohlášení ze září 1994 o boji proti organizovanému zločinu
Usnesení ze 23. listopadu 1995 o Ochraně svědka v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu: OJ C 327 ze 7. prosince 1995 (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Prohlášení k organizovanému zločinu (19.-20. března 1996) (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Opatření k posílení boje proti organizované trestné činnosti (12. prosince 1996)
Usnesení z 20. prosince 1996 o osobách, které spolupracují v rámci soudního řízení v boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu: JO C 10 z 11. ledna 1997 (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Akční plán boje proti organizovanému zločinu (přijato Radou 28. dubna 1997): OJ C 251 z 15. srpna 1997
Akce založená na projektu proti nadnárodnímu organizovanému zločinu – praktická směrnice (přijato Radou 4. prosince 1997)
Závěry z 19. března 1998 o zásadách G8 k informačnímu zločinu, doporučení týkající se organizovaného zločinu a tomu příbuzným tématům
Předvstupní pakt k organizovanému zločinu mezi členskými státy Evropské unie a kandidáty ze střední a východní Evropy a z Kypru. Oficiální odkaz OJ C 220 z 15. července 1998
Usnesení Rady o prevenci organizovaného zločinu s odkazem na založení komplexní strategie pro jeho potírání. Oficiální odkaz OJ C 408 z 29. prosince 1998
Doporučení týkající se obchodování se zbraněmi. Přijato 7. prosince 1998. Dok. ENFOPOL 101 REV 2 a ENFOPOL 121
Akční plán Evropské unie o společné akci pro Ruskou federaci k boji proti organizovanému zločinu, OJ C 106 ze 13. dubna 2000, str. 5-12
Prevence a kontrola organizovaného zločinu: Strategie Evropské unie pro začátek nového tisíciletí, OJ C 124 ze 3. května 2000, str. 1
Evropská úmluva z 8. listopadu 1990 o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (Rada Evropy) (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Úmluva – OECD o boji proti úplatkářství zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích ze 17. prosince 1997; (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Úmluva trestního práva Rady Evropy o korupci připravená k podpisu 27. ledna 1999; (rovněž relevantní pro soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Úmluva občanského práva o korupci připravená k podepsání 4. listopadu 1999
Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, Palermo, prosinec 2000
Protokol k prevenci, potlačení a trestání obchodování s lidmi, hlavně se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu
Protokol proti pašování migrantů po zemi, moři a ve vzduchu, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu
Úmluva Rady Evropy k počítačovému zločinu, 8. listopadu 2001

Drogy

Jednotná úmluva o omamných látkách (New York, 30. březen 1961)
Protokol upravující Jednotnou úmluvu o omamných látkách (Ženeva, 25. březen 1972)
Úmluva o psychotických látkách (Vídeň, 21. únor 1971)
Úmluva OSN o nedovoleném pašování omamných a psychotropních látek (Vídeň, 20. prosinec 1988) (vztahuje se i na soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Společná akce z 29. listopadu 1996 týkající se výměny informací o chemickém složení drog s cílem umožnit lepší spolupráci mezi členskými zeměmi v boji proti nedovolenému pašování drog: OJL 3222 z 12. prosince 1996
Společná akce ze 17. prosince 1996 zaměřená na sjednocení zákonů a praktik členských zemí EU s cílem potírat drogovou závislost a zamezit a potírat nedovolené pašování drog: OJL 342 z 31. prosince 1996 (vztahuje se i na soudní spolupráci v trestních záležitostech)
Společná akce ze 16. června 1997 týkající se výměny informací, posouzení rizik a kontrola nových syntetických drog: JO L 167 z 25. června 1997
Rozhodnutí Rady o způsobu převozu vzorků kontrolovaných látek ze dne 28. května 2001, OJ L 150 z 6. června 2001, strana 1
Rozhodnutí Rady z 28. února 2002 ke kontrolním opatřením a trestním sankcím ve vztahu k nové syntetické droze PMMA. L63 z 6. března 2002, str. 14
Nařízení Rady (EEC) č. 302/93 z 8. února 1993 o založení Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, OJ L 036 z 12. února 1993, str. 1
Nařízení Rady 2220/2000/EC z 28. září 2000 upravující Nařízení (EEC) č. 302/93 o založení Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, OJ L 253 ze 7. října 2000, str. 1
Rozhodnutí Rady z 28. září 2000 o uzavření smlouvy mezi Evropským společenstvím a Norským královstvím o účasti Norska v práci Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, OJ L 257 z 11. října 2000, str. 23
Usnesení z 29. listopadu 1996 k návrhu policejních/celních dohod v boji proti drogám: JO C 375 z 12. prosince 1996
Usnesení z 29. listopadu 1996 k opatřením týkajících se drogové turistiky v rámci EU: JO C 375 z 12. prosince 1996
Usnesení z 16. prosince 1996 k opatření pro potírání a zničení nedovoleného pěstování drog v rámci EU: JO C 389 z 23. prosince 1996
Usnesení z 20. prosince 1996 o trestech za vážné nedovolené pašování drog; JO C 10 z 11. ledna 1997
Rozhodnutí Rady z 13. září 1999 definující 4-MTA jako novou syntetickou drogu, která musí podléhat kontrolním opatřením a trestním sazbám. OJ L 244 ze 16. září 1999
Akční plán EU v oblasti drog pro r. 2002-2004“ dokumenty 9283/00 CORDROGUE + COR 1
Závěry Rady k systémové informaci o nových trendech a způsobech užívání drog a mnohočetných drog a rizik s tím spojených: dokument 13773/3/00 CORDROGUE 69 SAN 124 REV 3
Doporučení Rady z 25. dubna 2002 pro zlepšení vyšetřovacích metod v boji proti organizovanému zločinu spojenému s organizovaným pašováním drog: souběžné vyšetřování pašování drog zločineckými organizacemi a jejich financí/jmění, C 114 z 15. května 2002, str. 1
Doporučení Rady z 25. dubna 2002 k potřebě zvýšené spolupráce a výměně informací mezi různými operačními jednotkami, které se specializují na boj proti pašování prekurzorů v členských státech Evropské unie, C 114 z 15. května 2002, str. 3

Terorismus

Evropská úmluva o potlačení terorismu (Štrasburk, 27. ledna 1977)
Společná akce z 15. října 1996 pro vytvoření a vedení seznamu specializovaných protiteroristických schopností, dovedností a znalostí s cílem umožnit spolupráci v boji proti terorismu mezi členskými státy EU: OJ L 273 z 25. října 1996
Společný postoj Rady z 27. prosince 2001 k boji proti terorismu, OJ L 344 z 28. prosince 2001, str. 90
Společný postoj Rady z 27. prosince 2001 k aplikaci specifických opatření v boji proti terorismu, OJ L 344 z 28. prosince 2001, str. 93
Rámcová rozhodnutí Rady z 13. června 2002 o boji proti terorismu, OJ L 164 z 22. června 2002, str. 3
Deklarace o financování terorismu z 30. listopadu 1993
Deklarace o terorismu (La Gomera Declaration) z 14. října 1995 vydaná ministry vnitra a spravedlnosti

Policejní spolupráce

Společná akce z 26. května 1997 související se spoluprácí v oblasti práva, pořádku a bezpečnosti: JO L 147 z 5. června 1997
Rozhodnutí Rady o zřízení Evropské policejní akademie (CEPOL); OJ L 336 z 30. prosince 2000, str. 1
Rozhodnutí Rady z 28. května 2001 o zřízení sítě pro prevenci kriminality v Evropě, OJ L 153 z 8. června 2001, str. 1
Rozhodnutí Rady (JHA) 348/2002 z 25. dubna 2002 o bezpečnosti při fotbalových zápasech s mezinárodním dosahem

Celní spolupráce

Úmluva z 26. července 1995 o využití informačních technologií pro celní účely: JO C 316 z 27. listopadu 1995
Protokol z 29. listopadu 1996 o výkladu-cestou předběžného nařízení-Úmluvy o využití informačních technologií pro celní účely Soudním dvorem Evropské unie
Zákon Rady z 12. března 1999 týkající se protokolu o rozsahu praní peněz v rámci Úmluvy o využití informačních technologií pro celní účely a zařízení registračních čísel prostředků dopravy v úmluvě. OJ C 91 z 31. března 1999
Úmluva o využití informačních technologií pro celní účely a Nařízení Rady 515/97 z 13. března 1997 – vymezení informací, které budou uchovávány v databankách. Dokument ENFOCUSTOM 63
Úmluva z 18. prosince 1997 o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními orgány: OC J 24 z 23. ledna 1998
Společné akce z 29. listopadu 1996 ke spolupráci mezi celními orgány a obchodními organizacemi v boji proti pašování drog: OJ L 322 z 12. prosince 1996
Rozhodnutí z 29. listopadu 1996 o revizi opatření pro budoucí společné akce celního dozoru (dokument 10607/96 ENFOCUSTOM 42, příloha A)
Smlouva z 26. července 1995 mezi určitými členy EU o prozatímní aplikaci Úmluvy o využití informačních technologií pro celní účely: OJ C 316 z 27. listopadu 1995

Soudní spolupráce v občanských záležitostech

Úmluva o zákoně použitelném pro smluvní závazky (Řím, 19. června 1980); I. protokol o Úmluvě o zákoně použitelném pro smluvní závazky v interpretaci Soudního dvora (Brusel, 19. prosince 1988) a II. protokol k Úmluvě o zákoně použitelném pro smluvní závazky (Brusel, 19. prosince 1988)
Společná akce z 22. listopadu 1996 přijatá Radou na základě článků J.3 a K.3 Smlouvy o Evropské unii týkající se opatření, která chrání proti exteritoriální aplikaci zákonů přijatých třetí zemí a akcích na ni založených či z ní vyplývajících: OJ N L 309 z 29. listopadu 1996. str. 7
Nařízení Rady (EC) č. 1346/2000 z 29. května 2000 týkající se řízení v otázkách platební neschopnosti (vešlo v platnost 31. 5. 2002) – OJ L 160 z 30. června 2000, str. 1
Nařízení Rady (EC) č. 1347/2000 z 29. května 2000 o jurisdikci a uznání a vykonání rozsudků v manželských záležitostech a v otázkách odpovědnosti rodičů za děti obou manželů (vešlo v platnost 1. 3. 2001) – OJ L 160 z 30. června 2000, str. 19
Nařízení Rady (EC) č. 1348/2000 z 29. května 2000 týkající se služby soudních a mimosoudních dokumentů v členských státech v občanských a obchodních záležitostech (vešlo v platnost 31. 5. 2001) – OJ L 160 z 30. června 2000, str. 37
Nařízení Rady (EC) č. 44/2001 z 22. prosince 2000 o jurisdikci a uznání a vykonání rozsudku v civilních a obchodních záležitostech (vešlo v platnost 1. 3. 2002) – OJ L 012 z 16. ledna 2001, str. 1
Rozhodnutí Rady z 28. května 2001, 2001/470/EC o založení Evropské soudní sítě v záležitostech občanských a obchodních, OJ L 174 z 27. června 2001, str. 25
Nařízení Rady (EC) č. 1206/2001 z 28. května 2001 o spolupráci mezi soudy členských států při zajištění důkazů v záležitostech občanských a obchodních, OJ L 174 z 27. června 2001, str. 1
Nařízení Rady (EC) č. 743/2002 z 25. dubna 2002 zakládající všeobecný rámec aktivit Společenství s cílem usnadnit zavádění soudní spolupráce v občanských záležitostech. L 115 z 1. května 2002. str. 1
Úmluva o zajištění důkazů v zahraničí v záležitostech občanských či obchodních (Haag, 18. března 1970)
Evropská úmluva o uznání a provedení rozhodnutí týkajících se opatrovnictví dětí a obnovení opatrovnictví (Lucemburg, 20. května 1980)
Úmluva o mezinárodní dostupnosti spravedlnosti (Haag, 25. října 1980)
Úmluva o občanských aspektech mezinárodních únosů dětí (Haag, 25. října 1980)
Úmluva o jurisdikci, příslušných zákonech, uplatnění a spolupráci v souvislosti s rodičovskou odpovědností a s opatřeními na ochranu dítěte (Haag, 19. října 1996)

Soudní spolupráce v trestních záležitostech

Úmluva z 10. března 1995 mezi jednotlivými členy EU o zjednodušených postupech při extradici: JO C 78 z 30. března 1995
Úmluva z 27. září 1996 vztahující se k extradici mezi členskými státy Evropské unie: JO C 313 z 23. října 1996
Úmluva sepsaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o odebrání řidičského průkazu. Oficiální číslo OJ C 216 z 10. července 1998
Úmluva o vzájemné spolupráci v trestních záležitostech mezi členskými státy Evropské unie, OJ C 197 z 12. července 2000. str. 3
Protokol z 16. října 2001 k Úmluvě o vzájemné spolupráci v trestních záležitostech mezi členskými státy Evropské unie, OJ C 326 z 21. listopadu 2001, str. 1
Společná akce z 22. dubna 1996 týkající se rámce pro výměnu styčných policejních soudců za účelem zlepšení spolupráce mezi členskými zeměmi Evropské unie: OJ L 105 z 27. dubna 1996
Společná akce z 15. července 1996 týkající se Akce na boj proti rasismu a xenofobii: OJ L 185 z 24. července 1996
Společná akce z 29. června 1998 k dobré praxi vzájemné právní pomoci v trestních záležitostech. Oficiální reference OJ L 191 z 7. července 1998
Společná akce k praní peněz, identifikaci, odhalení, zmrazení či zabavení nástrojů a výnosů z trestné činnosti. Oficiální ref. OJ L 333 z 9. prosince 1998
Rámcová rozhodnutí Rady z 6. prosince 2001 upravující rámcové rozhodnutí 2000/383/JHA o zvyšování ochrany prostřednictvím trestů a dalších sankcí proti padělání peněz v souvislosti se zavedením Eura, OJ L 329 z 14. prosince 2001, str. 3
Rámcové rozhodnutí Rady z 15. března 2001 o postavení oběti v trestním řízení, OJ L 82 z 22. března 2001, str. 1
Rámcové rozhodnutí Rady z 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech, OJ L 162 z 20. června 2002, str. 1
Evropská úmluva o mezinárodní platnosti trestních rozhodnutí (Haag, 28. května 1970)
Evropská úmluva o přesunu řízení v trestních záležitostech (Štrasburk, 15. května 1972)
První dodatkový protokol k Evropské úmluvě o extradici (Štrasburk, 15. října 1975)
Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o extradici (Štrasburk, 17. března 1978)
První dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních záležitostech (Štrasburk, 17. března 1978)
Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních záležitostech (Štrasburk, 8. listopadu 2001)
Úmluva o převozu odsouzených osob (Štrasburk, 21. březen 1983)
Úmluva mezi členskými státy o přesunu řízení v trestních záležitostech (Řím, 6. listopadu 1990)
Úmluva mezi členskými státy Evropského společenství o vykonání zahraničních trestů (Brusel, 13. listopadu 1991)

Nástroje vztahující se k lidským právům

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. listopadu 1950) a její Protokol z r. 1952
Úmluva OSN o eliminaci všech forem rasové diskriminace (New York, 7. března 1966)
Úmluva Rady Evropy o ochraně jednotlivců v souvislosti s automatickým zpracováním osobních dat (Štrasburk, 28. ledna 1981)
Evropská úmluva proti mučení a dalšímu krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání (Štrasburk, 26. listopadu 1987)
Úmluva OSN o právech dítěte (New York, 20. listopadu 1989)
Rozhodnutí Rady o zřízení sekretariátu pro společné kontrolní orgány v oblasti ochrany dat založené Úmluvou o zřízení Evropské policejní kanceláře (Úmluva o Europolu), Úmluvou o využití informačních technologií pro celní účely a Úmluvou provádějící Schengenské dohody o postupném zrušení kontrol na společných hranicích (Schengenská konvence); OJ L 271 z 24. října 2000, str. 1
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, protokoly 4, 6, 7 a 12
Charta Evropské unie o základních právech

Kontakty a spolupráce

Personální obsazení Střediska
Spolupráce
• Nevládní organizace
• Státní instituce
• Další

Personální obsazení Střediska

PhDr. Vlasta Bernatová (vedoucí Střediska)
Telefon: 974 845 206
Fax: 974 845 202
E-mail: slpsps@skolamv.cz
bernatova.vlasta@seznam.cz
Mgr. Bc. Jiří Sůva (metodik pro vzdělávání)
Telefon: 974 845 228
Fax: 974 845 202
E-mail: slpsps@skolamv.cz

Spolupráce

Výchozím bodem pro práci Střediska jsou setkání mezi organizacemi a vytváření důvěry a respektu. Závazky cílových skupin zajišťujeme spoluprací mezi útvary, která má své kořeny v již existující spolupráci s cílovými skupinami. Ta zahrnuje pravidelná setkání mezi vyššími a středními policejními školami a školními policejními středisky, ale i pravidelná setkání s různými úrovněmi vedení policejních správ. Úspěšná realizace práce Střediska je zajištěna také prostřednictvím hierarchické struktury české policie a závazných právních norem a ustanovení Policie ČR a české vlády.

Ke spolupráci při činnosti Střediska jsou přizvány i nevládní organizace, abychom zajistili otevřenost a umožnili jim konstruktivní připomínky s cílem zlepšit naši práci a zajistit to, že práce Střediska bude mít dopad na každodenní praxi policistů.


Spolupráce – Nevládní organizace

Bílý kruh bezpečí (www.bkb.cz) je občanské sdružení, které se zaměřuje na všestrannou pomoc obětem trestných činů a na prevenci kriminality.

Český helsinský výbor (www.helcom.cz) je nevládní nezisková organizace, člen mezinárodní helsinské federace, zabývající se problematikou lidských práv v České republice, a to ve sférách monitoringu, poradenství, vzdělávání, mezinárodní spolupráce, apod.

Člověk v tísni (www.clovekvtisni.cz) je obecně prospěšná společnost, která realizuje humanitární pomoc, rozvojovou spolupráci a podporuje snahy o demokratizaci a dodržování lidských práv ve světě. Na území ČR realizuje krizovou pomoc a terénní sociální práce zaměřené na řešení situace v českých „sociálních ghettech“ a podporuje toleranci a respekt k minoritním skupinám zejména prostřednictvím zavádění interkulturního vzdělávání do českého školského systému.

Multikulturní centrum (www.mkc.cz) je občanské sdružení, jehož cílem je mj. vytvářet prostor pro komunikaci, poznání a výzkum rozmanitých evropských i neevropských kultur a identit a přispívat tak k toleranci, úctě a přijetí ostatních kultur českou společností. Informuje o řešení mezietnického soužití v jiných částech světa a zároveň hledá otázky a odpovědi související se situací různých sociokulturních skupin na území České republiky.

Organizace pro pomoc uprchlíkům (www.opu.cz) je nevládní neziskovou organizací s cílem pomáhat lidem, kteří požádali o azyl na území České republiky z důvodů politického, etnického, náboženského nebo rasového pronásledování a těm, kteří v ČR požívají práva azylu a dočasné ochrany.

Partners Czech (www.partnersczech.cz) je nevládní nezisková organizace s cílem podporovat kultivované způsoby řešení konfliktů a rozvoj občanské společnosti ve vznikajících demokraciích a zemích s tržním hospodářstvím.

Poradna pro občanství, občanská a lidská práva (www.poradna-prava.cz) je občanským sdružením, které svou činnost zaměřuje na právní poradenský servis pro potřeby jednotlivců, nevládních organizací i pracovníků státní správy, sleduje a analyzuje dodržování občanských a lidských práv a připravované legislativní normy, zaměřuje se na návrhy a iniciování systémových řešení. V této souvislosti se dlouhodobě věnuje problematice státního občanství, pobytu cizinců, diskriminace a rovných příležitostí.

proFem o.p.s. – konzultační středisko pro ženské projekty (www.profem.cz) se zaměřuje na poskytování poradenských služeb a konzultací ženským projektům a organizacím a na zvyšování informovanosti odborné i širší veřejnosti o problematice domácího násilí.

ROSA (www.rosa-os.cz) je občanské sdružení poskytující bezplatnou, komplexní psychosociální pomoc ženám – obětem domácího násilí. Vedle přímé pomoci se zaměřuje i na prevenci domácího násilí s cílem zlepšit systém pomoci obětem legislativně i v profesionální pomoci a zvyšovat informovanost odborné i širší veřejnosti o problematice domácího násilí.

Sdružení občanů zabývajících se emigranty – SOZE (www.soze.cz) je nevládní nezisková organizace, jejímž posláním je poskytování pomoci uprchlíkům a cizincům přicházejícím do České republiky. Tato pomoc spočívá v bezplatném právním, sociálním a psychologickém poradenství, v realizaci volnočasových a vzdělávacích programů a v komplexní sociálně-právní asistenci dlouhodobě usazeným cizincům a uznaným azylantům v obtížném procesu integrace do majoritní společnosti.

Transparency International – Česká republika (TIC) (www.transparency.cz) je nevládní nezisková organizace, součást mezinárodní sítě nevládních organizací Transparency International (TI), „jejímž posláním je mapovat stav korupce v ČR a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezování. TIC se zaměřuje především na prosazování systémových změn v oblasti veřejné správy a legislativy, ale také v soukromém sektoru. Kromě projektů, které se dlouhodobě věnují konkrétním oblastem (například problematice veřejných zakázek, střetu zájmů či nakládání s veřejnými prostředky) poskytuje TIC také právní a vzdělávací služby.“

Je zvláště důležité, aby byly specializované nevládní organizace přizvány k dialogu s policií. Disponují znalostmi a zkušenostmi, které mohou policii chybět, a mají také důležité informace o tom, jak občané vnímají reakce policie vůči nim.


Spolupráce – Státní instituce

Útvary MV ČR (www.mvcr.cz) a Policie ČR (www.policie.cz)

Rada vlády ČR pro lidská práva (www.vlada.cz)

Rada vlády pro národnostní menšiny (www.vlada.cz)

Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity (www.vlada.cz)

Česká komise pro UNESCO (www.mzv.cz)


Spolupráce – Další

Intervenční centrum Praha (www.csspraha.cz) pro osoby ohrožené domácím násilím nabízí první kontakt s ohroženou osobou po policejním vykázání, osobní i telefonické konzultace k domácímu násilí, podporu při jednání s policií, sociálním odborem a dalšími institucemi, sociálně právní poradenství, pomoc při vypracování písemných žádostí a podání, pomoc při sepsání návrhu k soudu na vydání předběžného opatření o prodloužení doby policejního vykázání, zprostředkování návazné psychologické pomoci a dalších, možnost účasti v podpůrné terapeutické skupině s cílem zvýšit své sebevědomí.

Městská policie hl. m. Prahy (www.mppraha.cz)

UNHCR (www.unhcr.cz, www.unhcr.ch) je mezinárodní organizace zabývající se ochranou uprchlíků, propagací lidsko-právní problematiky ve vztahu k uprchlíkům, podporou nevládních organizací s obdobným zaměřením a praktickou pomocí lidem, kteří museli opustit svou domovinu.

 

Odkazy na servery