Při posledním říjnovém dopoledni navštívila třída 3. B výcvikové středisko ÚRN u Rokycan. Nikdo z nás netušil, co očekávat, o to víc jsme byli překvapeni pestrým programem, který si pro nás “bojovníci” tohoto útvaru přichystali. Do rukou nám přišly zbraně všeho druhu, od krátkých až po brokovnice. Po řádném proškolení a zopakování si bezpečné manipulace se zbraní jsme na nic nečekali a pod dohledem těch nejzkušenějších se neohroženě pustili do terčů.
Když už nám ušní bubínky nesloužily jako dříve, byl čas na další výzvu, tzv. výškařinu. Profesionální vybavení na nás sice udělalo dojem, ale nervozita z výšky byla cítit všude kolem. Ať už šlo o lezení po závěsném žebříku, slaňování se podél budovy či známý fast-rope, při každém z manévrů jsme byli jištěni a nic nám nehrozilo. I přes osobní strachy jsme tuto část úspěšně zvládli a hezky si připomněli, jak rádi stojíme nohama na zemi.
Třetí a poslední částí byla část taktická, kterou spousta z nás hodnotila jako nejzajímavější. V tmavém bytě, do kterého jsme vnikli jako ozbrojená součást útvaru, se nacházela celá spousta pachatelů, avšak i spolu s rukojmími (obě tyto strany byly v podobě papírových terčů). Najít a postřelit pachatele se nezdá jako těžký úkol, dokud se neocitáme ve stresové situaci, kde se rukojmí lehce spletou s pachateli. I přes nemalou odvahu vniknout do neznámého ale musíme přiznat, že v tuto chvíli by bylo pachatelů mrtvých asi stejně tolik, kolik rukojmích. :)
Nahlédnutí tak alespoň z části do fyzické i psychické náročnosti každodenní práce příslušníků ÚRN nám objasnilo, proč jen pár vyvolených má tu čest u tohoto útvaru působit.
Děkujeme za úžasnou zkušenost a doufáme, že se budeme mít šanci potkat na další akci, která nám obzory rozšíří stejně cenným způsobem, jako tahle.
Za třídu 3. B napsala Jaromíra Konečná